Robert Schuster: Nepřesvědčivý první rok německého kancléře Olafa Scholze
Je tomu přesně rok, co němečtí sociální demokraté vyhráli parlamentní volby a jejich lídr Olaf Scholz se stal novým spolkovým kancléřem. Sliboval, že jeho koalice se Zelenými a liberály nastartuje modernizaci Německa. Po šestnácti letech, kdy zemi vládla opatrná a váhavá křesťanská demokratka Angela Merkelová, byla očekávání obrovská.
Navzdory tomu, že svým založením jí byl Scholz bližší, než se mohlo na první pohled zdát. Jeho sliby se ale poslouchaly dobře. Hovořil o posílení občanských práv a svobod, rychlejším konci využívání fosilních paliv a také modernizaci německého hospodářství.
Čtěte také
Rok se s rokem sešel a z původní euforie toho moc nezbylo. Je pravdou, že v Evropě již několik měsíců zuří válka, kterou si ještě před rokem nedokázal nikdo představit. Svádět ale všechno na ruskou invazi na Ukrajinu by bylo příliš pohodlné.
Jestliže se ještě před dvanácti měsíci zdálo, že nemůže být nic horšího než dlouho se táhnoucí covidová pandemie doprovázená nejrůznějšími omezeními, nyní to přebily obavy z nedostatku cenově dostupných energií, což má na obyvatelstvo snad ještě negativnější dopad než koronavirus.
Do příštích voleb je daleko
Vládám dávají krizové situace jako ta současná dobrou příležitost ukázat, co umí. To ale předpokládá, že se budou chovat pragmaticky a ideologii odloží stranou. Během pandemie proto i mnohé pravicové vlády nahradily tradiční šetrnost novými miliardovými dluhy, aby udržely při životě hospodářství.
Čtěte také
Pokud jsou nyní klíčovým problémem rostoucí ceny energií, dalo by se čekat, že podniknou všechno proto, aby negativní trend zvrátily. Vláda kancléře Scholze toho ovšem zjevně není schopna. Jinak by totiž odložila plánované odpojení posledních tří německých jaderných elektráren. Avšak ideologický pohled zeleného koaličního partnera je silnější a kancléř zřejmě natolik slabý, že si v té záležitosti netroufne prosadit opak.
Vůbec, pokud bylo něco pro první Scholzův rok charakteristické, tak to byla pasivita. Politickým událostem nechával příliš dlouho volný průchod, reagoval, až když to bylo nevyhnutelné. Tak tomu bylo po vypuknutí války na Ukrajině, kdy se předseda vlády největšího státu Evropské unie na chvíli jakoby úplně vypařil. Možná proto, že se krátce předtím snažil odvrátit nejhorší při návštěvě Kremlu a musel by tudíž přiznat, že to bylo marné a prezident Vladimir Putin ho vodil za nos.
Pak ale šel kancléř do sebe a přednesl v německém parlamentu projev, který pravděpodobně vejde do novodobých dějin. V něm přesně popsal situaci a vyvodil z ní správné důsledky, včetně oznámení investovat sto miliard eur do dlouho zanedbávané německé armády. Přihlásil se také k závazku, že jeho země bude vydávat ročně dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu.
Čtěte také
Za pár týdnů si už ale na jeho silná slova nikdo nevzpomněl. Přebila to politická realita poznamenaná tím, že se Scholzova vládní koalice nedůstojným způsobem přetahovala o rozsah dodávek bojové techniky pro bránící se Ukrajinu. To byla opět příležitost pro kancléře všechny pochybnosti utnout a přijmout rozhodnutí, které by museli všichni přijmout. Anebo měl aspoň hodnověrně vysvětlit, proč to či ono není možné. Namísto toho u svých partnerů na Západě dál posílil pochybnosti, do jaké míry je Německo spolehlivým a silným spojencem.
Rok od vítězství ve volbách ale u Scholze ze všeho nejvíc překvapí jeden moment. Dlouho měl možnost z bezprostřední blízkosti sledovat, jak si při vládnutí počíná jeho předchůdkyně Merkelová, případně se poučit z jejích chyb. Namísto toho je nejenom opakuje, ale přidává ještě i své vlastní. Jeho štěstím je, že do příštích voleb je daleko a žádný z jeho vládních partnerů nemá zájem spolupráci předčasně ukončit.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
