Robert Schuster: Německý kancléř Scholz dál tápe v zahraniční politice
Pro svět diplomacie bývají obvykle příznačné diskrétnost a schopnost správně odhadnout situaci. Někdy ale ani v mezinárodních vztazích neuškodí, když se namísto uhlazených volí jasná slova. Přesně tuto příležitost před několika dny promarnil německý kancléř Olaf Scholz.
Na společné tiskové konferenci nechal svého hosta, předsedu Palestinské autonomie Mahmúda Abbáse, velmi drsně zrelativizovat holokaust – čili pokus německých nacistů zlikvidovat Židy.
Čtěte také
V Berlíně, jen několik stovek metrů od památníku obětem holokaustu, Abbás prohlásil, že Izrael se za posledních 50 let dopustil vůči Palestincům padesáti masakrů a padesáti holokaustů. Tato nehorázná slova, navíc pronesená na půdě německého spolkového kancléřství, vyžadovala rozhodnou odpověď od hostitele. Jenomže Scholz tak neučinil. Sice pak o několik hodin později Abbásův výrok odsoudil a označil jako naprosto nepřijatelný, ale to už bylo pozdě. Vyžehlit to nedokázal ani rychlý telefonát s úřadujícím izraelským premiérem Jairem Lapidem.
Na Mahmúda Abbáse se přitom bylo možné připravit. Také proto, že šéf Palestinské autonomie v minulosti už několikrát v nejrůznějších podobách zpochybnil jedinečnost holokaustu, kterému padlo za oběť na šest milionů lidí.
Vykázat do patřičných mezí
Čtěte také
Ve vztahu k Izraeli tak dal německý kancléř během několika chvil všanc mnohé z kapitálu, který v podobě vzájemné důvěry nahromadili po desítky let jeho předchůdci v čele vlády. Pro každého německého kancléře patřily dobré vztahy s židovským státem k nejvyšší prioritě, podobně jako těsné spojenectví s Francií a Spojenými státy.
Svého vrcholu zřejmě dosáhla podpora Izraele v okamžiku, když tehdejší kancléřka Angela Merkelová vystoupila v roce 2008 před izraelským parlamentem a prohlásila, že existence Státu Izrael a jeho bezpečnost jsou státním zájmem Spolkové republiky Německo.
Incident s palestinským prezidentem znovu potvrdil dřívější podezření, že zahraniční politika zatím německému kancléři Scholzovi příliš nejde. Ukázaly to už jeho neobratné aktivity zkraje roku, kdy se schylovalo k ruskému útoku na Ukrajinu a kdy třeba dlouho mlčel k dalšímu osudu sporného plynovodu Nord Stream 2.
Čtěte také
Celkově matný dojem ze Scholze pak nezměnila ani jeho návštěva u nevypočitatelného ruského prezidenta Vladimira Putina. Anebo si připomeňme kancléřovu reakci, když několik týdnů po přepadení Ukrajiny promluvil prezident Volodymyr Zelenskyj na dálku k poslancům německého Spolkového sněmu. Když skončil, tak namísto toho, aby se Scholz hned poté chopil mikrofonu, reagoval na prezidentova slova a dal tím najevo sounáležitost s napadenou zemí, tak mlčel.
A v parlamentu se v tu chvíli bohužel zachovali stejně. Jeho vedení přešlo k dennímu pořádku, čili ke gratulacím poslancům, kteří měli v ten den zrovna narozeniny. Byla to zkrátka jedna velká ostuda.
Scholz přitom není ve vrcholné politice žádným nováčkem. Jako by mu ale v rozhodujících chvílích chyběl cit pro danou situaci. Protože jinak by asi kancléř musel palestinského prezidenta, i třeba nediplomaticky, vykázat do patřičných mezí. A možná i z budovy svého úřadu.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
