Robert Schuster: Rozlučka Angely Merkelové v Bílém domě posun u Nord Stream 2 nebo Číny nepřinesla

Angela Merkelová ztělesňovala politickou kontinuitu nejenom v rámci Německa, ale i celé Evropské unie. Byla zárukou, že tam měli navrch stoupenci úzké spolupráce se Spojenými státy. Necelé čtyři roky s předchozím prezidentem Donaldem Trumpem, poznamenané destruktivním přístupem, ovšem u kancléřky vyvolaly pochybnosti, zdali je na Washington spolehnutí jako dřív. I ona pak stále častěji hovořila o nutnosti, že se Evropané musejí emancipovat, jít například v obranné politice vlastní cestou.

Čtěte také

Tomáš Klvaňa: Biden – Merkelová: Návrat normální nudy

Biden se nyní snaží si Evropany znovu získat. Potřebuje je do vznikající celosvětové aliance demokratických států, která má čelit mocenským hrám autoritativních režimů typu Ruska. Případně snahám o opanování globálních ekonomických vztahů, o což usiluje komunistická Čína.

Plynovod

Hospodářsky silnému Německu by přitom měl podle amerických představ připadnout klíčový význam. Berlín ale o to jakoby nestál, spíš se dosud krčil v koutě a vymlouval se. Dobře je to patrné u plynovodu Nord Stream 2, který by měl v budoucnu zajistit ročně dodávky 55 miliard metrů krychlových plynu z Ruska do Německa a potom dál do Evropy.

I Angela Merkelová dlouho tvrdila, že je to čistě ekonomický projekt a o geopolitiku, například v podobě možného odstřihnutí Ukrajiny od dodávek plynu, prý vůbec nejde. Kancléřka sice pokaždé prohlašovala, že jejím cílem jsou záruky pro Kyjev, že nezůstane bez plynu, a také jí lze věřit, že o tom s ruskými partnery opakovaně hovořila. Je ale otázkou, jak moc by se tím v Kremlu řídili.

Čtěte také

Adam Černý: Jak vytrhnout Nord Streamu 2 stoličku

Když byl ještě prezidentem Donald Trump, snažili se Američané tlačit na Berlín sankcemi proti firmám, které plynovod staví. Bidenova vláda zvolila poněkud jemnější způsoby. Chce přimět Německo, aby výměnou za spuštění Nord Stream 2 financovalo vybudování alternativní energetické infrastruktury na Ukrajině.

Může za tím být úvaha, že zemnímu plynu jakožto zdroji dostupné energie zvoní umíráček. Problém s plynovodem se může kvůli neustále se zpřísňujícím klimatickým cílům vyřešit sám od sebe. I proto zřejmě nepřinesla jednání Merkelové s Bidenem žádný průlom a Američané se smířili s dokončením stavby.

Rozdílný pohled na Čínu

Pokud jde o Čínu, je situace o něco složitější. Ve Washingtonu dosud marně čekali, že i z Berlína zazní slova odsuzující systematické utlačování muslimských Ujgurů, případně potlačování lidských práv jako takových. Pokud se Němci k něčemu takovému odhodlali, byli zase hodně opatrní, zdůrazňovali nutnost dialogu s čínskou stranou.

Namísto toho prezentovala kancléřka, k nevoli americké strany, na samém závěru loňského německého předsednictví v Unii přelomovou investiční dohodu mezi Bruselem a Pekingem. Během pandemie se navíc také ukázalo, jako moc jsou německé firmy závislé na poptávce čínských zákazníků, kteří jsou pro ně v lecjakých odvětvích už důležitější než Evropané.

V pohledech na Rusko a Čínu se tak budou Spojené státy a Německo pravděpodobně lišit i v budoucnu a ani poslední návštěva Merkelové v Bílém domě na tom nedokázala nic změnit.

Robert Schuster|foto:Jan Bartoněk, Český rozhlas

Jestli může nastat nějaké sblížení, už nebude záviset na kancléřce, ale na jejích nástupcích, kteří vytvoří vládu po podzimních německých volbách.

Autor je komentátor Lidových novin