Robert Schuster: Německá vládní koalice se věnuje podružnostem, na velkých tématech se neshodne
Už skoro rok a půl vládne Německu koalice levého středu v čele se sociálním demokratem Olafem Scholzem. Když svého času přebírala vedení země, nebylo její ambicí nic menšího než probudit největší členský stát Evropské unie ze spánku předchozích let.
Ty byly poznamenány vládou velké koalice, která se zpravidla dokázala shodnout jen na nejmenším společném jmenovateli. V důsledku toho začalo Německo stagnovat. Současnost je ovšem taková, že ani Scholzovo spojenectví jeho sociálních demokratů, Zelených a liberálů se příliš nedokáže pohnout z místa. Navíc to v něm poslední dobou docela skřípe.
Čtěte také
Napravit to nedokáží ani pravidelná koaliční jednání, která mívají spíš povahu skupinových terapií, kde se diskutuje víc o nejrůznějších křivdách z nedávné minulosti než o projektech pro budoucnost země.
Tak tomu bylo i nedávno, když špičky Scholzovy koalice zasedaly skoro tři dny, aby vyřešily spory týkající se původně zvažováno zákazu nových kotlů na fosilní paliva, případně zda je nebo není přípustné rekonstruovat stávající dálniční infrastrukturu a budovat novou.
Celkem seděli klíčoví představitelé vládní koalice pohromadě třicet hodin čistého času. Že by poté měli o všem jasno, se říct nedá. Jako už mnohokrát se neví, kde na to všechno vzít peníze. Například ministr hospodářství za Zelené, vicekancléř Robert Habeck, v takovýchto situacích pravidelně odkazuje na fond, který byl kdysi vytvořen na výplatu podpor během covidové pandemie a jehož mnohamiliardové prostředky zůstaly nevyčerpány.
Čtěte také
Původně měly peníze sloužit k urychlení přeměny německého hospodářství na trvale udržitelné, po vypuknutí války na Ukrajině pak na podporu firem, které se dostaly kvůli sankcím uvaleným na Rusko do potíží. Teď mají být z fondu ještě částečně hrazeny investice na rozvoj železnice.
Je toho zkrátka hodně a je otázkou, zda na to mohou peníze stačit. Z fondu se navíc v průběhu času stal jakýsi paralelní státní rozpočet, kterých už má ale Německo několik, včetně toho nejznámějšího čítajícího sto miliard eur na modernizaci armády.
Ono to nějak dopadne
Mimochodem, pokud jde o vlastní státní rozpočet, ani tady není žádným velkým překvapením, že se názory vládních stran rozcházejí. Dosud bývalo zvykem, že na přelomu prvního a druhého čtvrtletí, vláda představila veřejnosti svou rámcovou představu, jak by měl vypadat rozpočet na příští rok. Trojkoalice se ale zatím na tom nedokázala shodnout. Postupuje tak znovu podle metody, že nechá věci plynout v naději, že „ono to nějak dopadne“.
Čtěte také
O co je pro německou vládu těžší shodnout se na skutečně důležitých otázkách strategické povahy, o to víc se angažuje v tématech týkajících se nastavení budoucích norem soužití. Děje se to pod heslem společenského pokroku a tvrzení, že každý jedinec má právo sám rozhodovat o svém životě.
Už krátce po nástupu do úřadu proto vláda zrušila desítky let trvající ustanovení, které zakazovalo lékařským zařízením veřejně nabízet provedení umělých potratů. Poté následoval zákon usnadňující změnu pohlaví. A nyní se chystá změna pravidel pro příjmení, což je rovněž ze strany koalice prezentováno jako obrovský úspěch. Pro pár lidí to asi důležité je. Ale pro zbytek?
Přitom by tu bylo pár témat. Třeba, že už za pár dní definitivně skončí poslední tři jaderné elektrárny a namísto nich budou muset chybějící proud dodávat špinavé uhelné. Jak to jde dohromady s ambicí vlády zvýšit tempo v boji s oteplováním klimatu, není úplně jasné. Našly by se určitě i další otázky. Odpovědím na ně se ovšem Scholzova koalice vyhýbá.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
