Robert Schuster: Evropské finále kancléřky Angely Merkelové
Za několik dní převezme Německo na půl roku předsednictví v Evropské unii. Již teď se dá odhadnout, že to bude zřejmě jeden z nejtěžších mandátů v čele společenství za několik posledních let.
Směrem dovnitř bude hlavním cílem překonat následky koronavirové pandemie. Nejenom ekonomické, kde už je na stole návrh záchranného fondu vážícího několik stovek miliard eur.
Čtěte také
Víc než hospodářské škody budou možná představovat daleko větší zátěž zkušenosti minulých týdnů, kdy téměř všichni členové postupovali podle pravidla, že jim je vlastní národní košile bližší než širší evropský kabát. Jakmile vypukla pandemie, začali jako v reflexu zavírat hlava-nehlava hranice, omezovat export zdravotnického materiálu a o to, co se dělo kolem nich, se nestarali.
Za těch pár měsíců bylo rozbito hodně politického porcelánu. Zdá se, že pro roli toho, kdo teď střepy uklidí, případně se pokusí o jejich slepení, není předurčený nikdo lépe než stávající německá kancléřka Angela Merkelová. Má autoritu pramenící z patnáctiletého působení v čele vlády. Je mistryní kompromisů, což dokázala už mnohokrát, a to nejenom na zdlouhavých unijních summitech.
Ovlivnit tvář Společenství
Čtěte také
Pokud někdy v minulosti na půl roku předsedala Evropské unii, řídila se Merkelová často klíčovou politickou zásadou kancléře Otto von Bismarcka: Německo nemá v Evropě nikdy prosazovat své zájmy na úkor ostatních, ale vystupovat vždy v roli „poctivého zprostředkovatele“.
Proto Merkelová v předvečer německého předsednictví neustále nabádá ostatní partnery v Evropské unii, aby nebránili kompromisům, ať už jde financování pokoronavirové obnovy či o unijní rozpočet.
Kancléřka ví, co je v sázce. Speciálně pro Angelu Merkelovou vždy platilo, že hlavním principem její zahraniční politiky byla snaha o udržení systému multilaterálních dohod namísto toho, aby si každý stát šel svou vlastní cestou. Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem s tím ale začala narážet u Američanů, kteří navíc rozjeli paralelní souboj s Čínou o globální ekonomickou a politickou nadvládu.
Čtěte také
Evropě hrozí, že se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny. Proto měl být jedním z klíčových bodů německého předsednictví velký evropsko-čínský summit v Lipsku, kde měly být potvrzeny zásady budoucích vztahů, založené na vzájemné otevřenosti. Kvůli pandemii bylo ovšem setkání přeloženo na později, takže se už bude odehrávat v režii někoho jiného.
Vztah s Čínou bude pro Evropany nadále klíčový. Do jeho podoby se navíc promítnou i výsledky listopadových amerických prezidentských voleb. A také to, jak se bude Trump po nich chovat.
Jestli například bude v případě prohry ochotný vzdát se moci a předat vládu někomu jinému. Anebo jestli v situaci, kdy znovu vyhraje, se úplně oprostí od jakýchkoli ohledů na ostatní včetně spojenců, jako je Evropská unie. I zde bude záviset na politickém umu kancléřky během unijního předsednictví, jaké dopady by měl buď jeden, nebo druhý scénář.
Angela Merkelová tak bude mít během příštích šesti měsíců příležitost zanechat současné Evropské unii i nějaký hlubší odkaz. Předsednictví bude pro ni osobně jednou z posledních příležitostí ovlivnit tvář společenství. Příští rok na podzim chce totiž v politice skončit, což nedávno znovu velmi důrazně potvrdila. Někdo, kdo by po ní převzal v Evropě štafetu, je zatím v nedohlednu.
Autor je komentátor Lidových novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
