Robert Müller: Ruský medvěd
Ruský medvěd se už úplně probudil ze zimního spánku, který trval skoro celá devadesátá léta minulého století. Moskva se angažuje v řadě zemí a oblastí, aby ukázala, že je s ní opět třeba počítat. Rozmisťuje rakety, pak je zase stahuje jako gesto dobré vůle, slibuje pomoc sousedním státům, pokud se zbaví cizích základen. A mám pocit, že Moskva též zařadila do svého exportu zimu, když na nový rok zavřela kohoutky s plynem. Stranou oživené aktivity Kremlu nezůstává ani totalitní minulost. Zde Rusko postupuje od slavného výroku Vladimira Putina o geopolitické tragedii rozpadu Sovětského svazu k činům. Světská minulost je něco, co je třeba hájit.
Stojí tedy - zvláště v Čechách - za připomenutí u nás poměrně málo reflektovaná nedávná událost. Na počátku prosince proběhla domovní prohlídka v petrohradských kancelářích občanské iniciativy Memorial. Tato obecně prospěšná společnost vznikla už v červnu 1988 u příležitosti prvního masového setkání obětí někdejších stalinských represí a funguje především jako dokumentační centrum pro sledování zločinů komunismu. Pomalu, trpělivě tak vzniká mapa souostroví Gulag, které vstoupilo v povědomí Západu díky Alexandru Solženicynovi.
Do sídla společnosti v Petrohradě vtrhli ozbrojení muži, pracovníci prokuratury. Odnesli pevné disky z počítačů a další dokumenty. Během razie protiprávně zakazovali zaměstnancům organizace opustit prostory, zakázali jim telefonovat a odmítli diskutovat s jejich advokátem. Záminkou k akci bylo údajné podezření, že se iniciativa dopouští extremistické činnosti. Základem pro obvinění se stalo několik údajných návštěv (a poznatků) redaktora jednoho okrajového listu v pobočce Memorialu.
"Dzeržinský" okresní soud na konci ledna rozhodl, že prohlídka byla nezákonná a nařídil vrácení všech zabavených dokumentů (historie si vskutku libuje v ironii, když soud pojmenovaný po jednom z vůdců sovětské tajné policie Felixi Dzeržinském rozhoduje o nezákonnosti činů státního orgánu). Můžeme se těšit z rychlosti soudního verdiktu, ale jistá pachuť zůstává. Byla to zřejmě výhrůžná akce. Ale co je tak nebezpečného na pojmenování minulých zločinů? Oslabilo by ruský stát, kdyby přiznal, že podstatná část jeho novodobé historie je poznamenána totalitními zločiny? Zřejmě ano.
Ruskému hospodářství se přestává dařit, stejně jako celému světu. Ceny surovin, na nichž je tamní ekonomika závislá, se propadly a s nimi i příjmy rozpočtu. Vláda si získala občany na ruské poměry štědrou sociální politikou, na kterou teď možná nebude mít. A tak je nutné demonstrovat sílu, kde to jen jde. Venku raketami, doma policií.
Politologové a novináři na Západě se již nějakou dobu přou, zda se Rusko přibližuje našim demokratickým standardům, nebo se vrací k imperiální minulosti. Poslední kroky Moskvy mne přesvědčují spíše o tom druhém.
Autor je překladatel a teolog
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
