Pavel Kopecký: Mlýnek na maso

17. prosinec 2010
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 01104877.jpeg
0:00
/
0:00

Nedávno se v západních Čechách provalil případ vykořisťování rumunských dělníků, kteří se u nás zabývali výrobou (či spíše „byli nasazeni" do výroby) hřbitovních věnečků a vánočních ozdob. Zatčena byla čtyřčlenná banda sestávající ze tří cizinců a jednoho našince, která Rumuny - občany Evropské unie - násilím nutila pracovat cca dvanáct hodin denně, za což dostávali „malý předvánoční dárek" nebo spíš almužnu 500 Kč týdně, někdy ani to ne.

Když se na veřejnosti objevily - jinak dosud policejně nedošetřené - údaje, že tito dělníci, zjednaní tzv. zprostředkovatelskou agenturou, nebyli jen bezmála bezplatní, nýbrž také takřka bezprávní, ukázal se jako vcelku patřičný názor, že vlastně představovali moderní otroky.

Proti poměrům skutečně poněkud připomínajícím otroctví (i jejich možnost stravování či osobní hygieny byla žalostná) se necelé dvě stovky cizích státních příslušníků vzbouřily. Neobešlo se to bez střelného zranění od utiskovatelů.

Představitelka nevládní organizace La Strada k případu teď již repatriovaných rumunských dělníků poznamenala, že podobně početné vykořisťování nepamatuje, ovšem dodala: „Víme, že jsou tady stovky, možná tisíce cizinců, kteří mohou být v hodně podobné situaci."

Zní to jako pravděpodobný odhad, jelikož na našem území už bylo odhaleno dost případů krajně zneužívaných dělnic a dělníků z Mongolska, Ukrajiny či Ruska - a tak by bylo asi bláhové věřit v rozkrytí všech či aspoň většiny příbuzných situací. Speciálně při nedůslednosti našich úřadů, jimž je jinak nepochybně známo, že Česká republika náleží k zemím cílovým, tranzitním i zdrojovým.

Z logiky věci není obchod s lidmi problém výhradně zdejšího prostředí, v němž tento typ „zločinného podnikání" z pochopitelných důvodů, tedy kvůli neprodyšně uzavřeným hranicím, do roku 1989 prakticky neexistoval. Pokud ovšem nepočítáme zaměstnance, a to i zahraniční, vykořisťované předlistopadovým režimem. Pravda současně je, že nové společenské elity, stůj co stůj budující kapitalismus, si s daným problémem neuměly (nebo nechtěly) hned zkraje poradit.

Osoby stižené nezaměstnaností, chudobou, obecně špatnými poměry ve své zemi, lidé s nízkým, případně žádným vzděláním a s omezeným přístupem k věrohodným informacím o úskalích práce mimo domov se tedy stále stávají ideálním „materiálem" k obohacení různých mafií. Obecně struktur, profitujících z rostoucí poptávky po levné a nezdaněné pracovní síle, a také po „čerstvém mase" do mlýnku vysoce organizované prostituce.

Podle nedávných odhadů se každoročně jen v rámci starého kontinentu „zobchoduje" tři sta až pět set tisíc lidských bytostí. Příjem z globálního trhu se má pohybovat v astronomických řádech mnoha miliard eur.

K tomuto „byznysu", který svým (obvyklým) tokem z východu na západ leckdy nenávratně strhává do temnot statisíce lidí, mezi nimiž bohužel, i když logicky, převažují ženy a děti, se vážou mnohé další zločiny - aktivity, někdy již přímo ohrožující mezinárodní bezpečnost. Přitom začasté těží z konzumní nevšímavostí „vyspělého" světa. Máme tu tedy moderní otroctví, podpírané konzumním nevolnictvím.

Autor je politolog

autor: Pavel Kopecký
Spustit audio

Více z pořadu