Martin Ježek: Svařák

31. prosinec 2010
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jak asi chutná svařené víno z holínky Santa Klause?
0:00
/
0:00

Na kvalitu „svařáku“ se v Čechách nemůžete spolehnout. Velmi často se podává víno, které stánkař jako svařené už koupil. Bývá velmi sladké a málo kořeněné, navíc cena přemrštěná.

Občas prodavači deklarují, že jejich víno je francouzské a svařovalo se na místě, občas k tomu dokonce vytáhnou zpod pultu na ukázku karton a ukážou vám pytlíky s kořením. Pak jim jistě můžete zkusit uvěřit – budete vědět, za co platíte a chuť nápoje by měla odpovídat…

Pořád je nicméně pravda, že za skutečnou kvalitou se musí jezdit za hranice českého všedního či svátečního dne. Ve stáncích na vánočních trzích v Mnichově nebo Norimberku je svařené víno mnohem aromatičtější a chutnější, zkrátka poctivější. Vzácností tam není ani bílý svařák, do kterého může přijít i džus nebo hroznová šťáva, ale i med, pokud možno akátový.

A nemělo by se podceňovat náležité okořenění. V našich luzích a hájích se omezuje na skořici a hřebíček, ke kterým přijde často i notná dávka bílého cukru. Do onoho bílého svařáku určitě patří kousek pomeranče - a červený, ten nám poskytuje možností ještě víc. Německé recepty na svařené víno se zmiňují o kardamonu, novém koření, badyánu, koriandru nebo anýzu. Zkrátka, člověk musí vědět, co je dobré.

Důležitá je také kultura podávání. V cizině máte často v ceně i porcelánový vánoční hrnek. To je přeci dobrý pocit, když můžete chytit hrnek oběma prokřehlýma rukama – s kelímkem, běžným na našich trzích, se to nedá srovnávat. Z těch několika svařáků, které jsem letos už měl, nebyl ani jeden nalitý čistě. Většinou byl kelímek omatlaný z vnější strany, takže to jednu chvíli vypadalo, že se od něj už neodlepím.

Na rozdíl od vánočních trhů v Německu či Rakousku, u nás, pokud jde o svařák, nemáte na výběr. U nich může mít svařené víno různé příchutě, může být s ovocem či s další, ostřejší přísadou, dejme tomu s rumem nebo amarettem. S tím je třeba si umět vyhrát, což se budeme muset teprve naučit.

Ale abychom neklesali na mysli, že se nám svařené víno a další vánoční nápoje definitivně odcizily, umějí to v Olomouci, tamní předvánoční punče se postupně proslavují. Na Horním náměstí jich totiž vaří snad desítky druhů, různě barevných a různě ochucených, mají i různé geografické názvy.

Jak ostrý může například být finský punč, asi netřeba vysvětlovat. Ten trh má navíc skvělou atmosféru. Je to skoro takové město ve městě, kde se mezi stánky můžete procházet a ochutnávat.

Abychom nezůstávali jen u vína, svařovat se samozřejmě dají i poněkud ostřejší věci. Aniž bych tedy chtěl někoho pobízet. Abych vytáhl něco, co je v našich krajích skutečně neznámé, vřele doporučuji Šumadijský čaj. Šumadija je region uprostřed Balkánu, kde se pálí výborná slivovice. Tu právě svařují s cukrem.

Cukr zkaramelizujete, přidáte rakiji, respektive slivovici, med a zahříváte, dokud se karamel a med nerozpustí. Upozorňují: nevaříte, jenom zahříváte. A právě na zahřátí, jak jistě uznáte, skvělé.

Autor je balkanolog, redaktor ČRo 2 - Praha

autor: Martin Ježek
Spustit audio

Více z pořadu