Rezignace arcibiskupa

Polsko je rozdělené na ty, kteří se zlobí na kněze, že donášel, a na ty, kteří kritizují novináře, kteří ho z donašečství usvědčili. Ti druzí mají za to, že antikomunistům nešlo o pravdu, ale že chtěli poškodit církev, a dovolávají se odpuštění. Pokud jde o odpuštění věřících knězi, který se kdysi zapletl s pronásledovateli církve, jejich shovívavost je v logice křesťanské víry. Už tak úplně křesťanské ovšem není, že kněz-udavač sám sobě křesťansky odpouštěl. A navíc, coby hříšník, který si nárokuje odpuštění, o svém selhání lhal.

V katolickém Polsku je případ kontroverzního církevního hodnostáře skandálem nikoli pouze církevním, ale také politickým. O krizi jednal během víkendu polský prezident s papežem, přičemž se nepochybně hledal způsob, jak minimalizovat škodu. Smutné je, že kněz, který se nechal jmenovat arcibiskupem, neřekl ani papeži o své minulosti celou pravdu, a tím pádem ho blamoval. Musel přitom vědět, že existuje instance, kterou v omyl uvést nemůže, totiž Bůh, který všechno vidí a všechno o něm ví. Zjevně je to větší průšvih, než když své pochybení vůči zákonům či dobrým mravům zatlouká obyčejný politik. Od politiků se už, pokud jde o příkladné chování, mnoho nečeká. Od arcibiskupů ještě ano.