Radovan Holub: Krásný nový věk

4. listopad 2021

Když jsem na jaře roku 2000 odjížděl z CeBITu Hannover, zněla mi v uších melodie o novém století elektronické komunikace a sbližování národů pomocí sociálních sítí. Mluvilo se o novém palivu digitální éry vysokorychlostního internetu, počítačových hrách na big screenu, internetové telefonii a streamování. A všechno skutečně přišlo tak, jak bylo plánováno.

Dnes je digitální sen realitou. Z CeBITu jsem se vracel přes bývalou německo-německou hranici, nikde žádné kontroly, svět se zdál být dokonale propojený a harmonický. Bylo to tři roky před vznikem Facebooku.

Čtěte také

Digitální sítě nás propojily definitivně. Google Maps nás provázejí na každém kroku. Vznikly i filmy, kde hrají hlavní roli. On je ve Španělsku, ona v Americe, stačí jim Google Maps.

Staré socialistické mapy, na kterých bylo vymazáno Západní Německo, jsou nenávratně pryč. Na Facebooku může vyjádřit svůj názor každý. Nová forma komunikace, nová forma demokracie.

Ale přece jen se tu něco zvrtlo jako u všech krásných věcí. Se sociálními sítěmi přišli i trollové. Obrátili harmonii internetu v disonanci. Troll vypustí nějakou podivnou zvěst, a pak už jen sleduje, jak si účastníci diskusí nadávají a překřikují se. Účel je splněn, dobrá myšlenka propojení různých skupin bere za své a anonym se směje.

Ve jménu pravdy

Po dvaceti letech od památného CeBITu vidím, že krásný nový svět elektronické komunikace nás definitivně rozdělil. Harmonie sociálním sítím nesvědčí.

Čtěte také

Americká datová inženýrka Frances Haugenová nedávno v americkém Senátu upozornila na nebezpečí trollích farem při oslabování demokracie. Tvrdila, že Facebook maže nenávistný nebo lživý obsah jen u malého procenta příspěvků.

O tom jsem se sám přesvědčil. Napsal jsem správci skupiny, která šíří urážky na adresu slovenské prezidentky, aby nejvulgárnější příspěvky smazal. Dostal jsem odpověď, že jsou v souladu s kodexem. Ale sám jsem schopen skousnout nadávky na hlavu někoho jiného, kdo mi není tak sympatický jako slovenská prezidentka. Nejde mi tedy o likvidaci sprostého obsahu, ale o prosazení osobního přesvědčení.

Náš veřejný život je bez diskuzí na sociálních sítích nemožný. Je závislý na naší participaci, ale i na účasti trollů. Naše názory jsou ovlivněny změtí pravdy a lži, vypouštěné denně v diskusích, na nichž se podílíme ve jménu pravdy.

Čtěte také

Nekonečné řetězové maily o zlé Evropské unii, o zlé Americe nebo zlé Číně zatěžují naše mozky a nedovolí racionálně myslet. Kobliháři bojují s demožumpou, nadávají si, nic nevyřeší. Shodneme se, že nenávistný a polarizující obsah je jedem internetu. Ale sami ho produkujeme. Změnily tedy sociální sítě naši psychiku natolik, že už nedovedeme komunikovat? Webová revoluce oslabila naši víru ve slovo.

Obloukem se tedy vracíme do věku reálného socialismu, kdy žádný internet nebyl, ale nikdo nevěřil ničemu a nikomu. Bude stát hodně energie to změnit. Pravda je sice relativní, ale v konečném důsledku je jen jedna.

Autor je publicista

autor: Radovan Holub
Spustit audio