Psycholog: Přibývá částečné citové deprivace. I ta může způsobit oslabení pro celý život

Zdeněk Matějček|foto:Fotobanka Profimedia

Zdeněk Matějček byl iniciátorem vzniku SOS vesniček a trpělivý dětský psycholog, terapeut a učitel. Letos by oslavil 99. narozeniny.

„Je jedním z mála našich psychologů, který, aniž by o to usiloval, založil svou psychologickou školu,“ přibližuje jeho přínos Šturma, dětský psycholog, psychoterapeut a zakladatel dětského centra Paprsek.

Šturma má dojem, že dnešní uspěchaná doba nedopřává zvláště dětské psychologii slechu. „Co jen se nahovoříme o tom udělat si čas pro děti. A někdy mám dojem, že jsme hlasem volajícího na poušti,“ míní a pokračuje: 

Čtěte také

K výchově patří trpělivost. V principu to nikdy nesmím vzdát, i když to občas nejde, radí psycholog

„Všichni se ženou za mnohým, co nenaplňuje onen požadavek, aby rodina stála při sobě a navzájem si dala podporu. Tato myšlenka solidarity, společně a spolu, to také Matějček často při svých přednáškách zdůrazňoval.“

Jeden z odkazů Matějčkovy práce je právě deprivační syndrom, dnes častěji psychická deprivace. „Například jsou děti, které v situaci, kdy chybí základní potřeba moci se vztáhnout k někomu, kdo je přijímá takové, jaké jsou, a je základem jeho důvěry ve svět, projeví zvýšenou iniciativu k tomuto si nějak dopomoci. To jsou ty děti, které mají hlad po lásce.“

Čím deprivace nastane později, tak je přeci jen větší šance, že se ji podaří překonat.
Jaroslav Šturma

Tato batolata se ve starých ústavech projevovala tím, že se vrhala na každého návštěvníka. „Ale jsou také děti, které na tutéž situaci reagují tak, že se stáhnou do svého nitra a svůj vnitřní emoční životní provoz omezí na to nejnutnější,“ porovnává Šturma. 

Čtěte také

Děti se nemají jak vybít, proto se rvou, tvrdí psycholog. Natáčet se u toho může zvyšovat brutalitu

„Tedy jejich psychický organismus se brání té nepohodě z nedostatku lásky tím, že city prostě potlačí.“

Nejvíce ohroženy jsou ty děti, které jsou v takové situace od svého narození. „Čím deprivace nastane později, tak je přeci jen větší šance, že se ji podaří překonat. U těch nejčasnějších poruch je hlavní cestou náhradní rodinná péče.“

Citová odtažitost a nepřístupnost dospělých

Psychická deprivace se projevuje i u dospělých, vysvětluje Šturma. „Například jako citová odtažitost a nepřístupnost, s tím se setkáváme poměrně často. Ale u dětí tu souvislost příčinnou vidíme poměrně hned a jasně, protože to souvisí i časově – dítě nemělo šanci být s maminkou a pak reaguje takto.“

Čtěte také

Psychoterapeut: Skutečná láska a bezpečí je v tom, že já umím být sám se sebou v okamžiku tady a teď

„U dospělého ale souvislost s příčinami není tak patrná a hypotéz je vždy víc. Tady je potřeba zkoušet hledat a každá z těch příčin má své přístupy k jejich překonání. Je třeba nabídnout opravnou zkušenost, která tomu člověku, a to jde i v dospělosti, umožní zažít, že jsou také lidé, kterým je možno důvěřovat.“

To se někdy podaří v průběhu psychoterapie a psychická deprivace může i úplně zmizet. „Ale když dítě nezažilo osobu laskavou a přijímající, tak člověk si tuto zkušenost promítá do každého dalšího člověka.“

Fenomén deprivace je stále přítomný. A čím víc se nám daří její hrubé formy překonávat, tak o to víc přibývá deprivace částečné.
Jaroslav Šturma

„Fenomén deprivace je zde stále přítomný. A čím víc se nám daří její hrubé formy překonávat, tak o to víc přibývá v těch dnešních uspěchaných, rozdělených a rozbitých rodinách té deprivace částečné, která také může způsobit oslabení pro celý život,“ shrnuje Jaroslav Šturma.

Co všechno přinesl české psychologii Zdeněk Matějček? Jeho někdejšího kolegy se ptá Martina Rasch.