Psycholog: Přibývá částečné citové deprivace. I ta může způsobit oslabení pro celý život

14. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy dítě na nočníku, nočník, mimino

Přišel s termínem deprivační syndrom, který označuje citovou podvýživu. „Dnes už říkáme spíše psychická deprivace a víme, že podle typu osobnosti dítěte jsou obrazy následků psychické deprivace rozličné a někdy protichůdné,“ vysvětluje pojem, jehož autorem je psycholog Zdeněk Matějček, jeho někdejší spolupracovník Jaroslav Šturma. „Jsou děti, o kterých říkáme, že mají hlad po lásce.“

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl iniciátorem vzniku SOS vesniček a trpělivý dětský psycholog, terapeut a učitel. Letos by oslavil 99. narozeniny.

„Je jedním z mála našich psychologů, který, aniž by o to usiloval, založil svou psychologickou školu,“ přibližuje jeho přínos Šturma, dětský psycholog, psychoterapeut a zakladatel dětského centra Paprsek.

Šturma má dojem, že dnešní uspěchaná doba nedopřává zvláště dětské psychologii slechu. „Co jen se nahovoříme o tom udělat si čas pro děti. A někdy mám dojem, že jsme hlasem volajícího na poušti,“ míní a pokračuje: 

Čtěte také

„Všichni se ženou za mnohým, co nenaplňuje onen požadavek, aby rodina stála při sobě a navzájem si dala podporu. Tato myšlenka solidarity, společně a spolu, to také Matějček často při svých přednáškách zdůrazňoval.“

Jeden z odkazů Matějčkovy práce je právě deprivační syndrom, dnes častěji psychická deprivace. „Například jsou děti, které v situaci, kdy chybí základní potřeba moci se vztáhnout k někomu, kdo je přijímá takové, jaké jsou, a je základem jeho důvěry ve svět, projeví zvýšenou iniciativu k tomuto si nějak dopomoci. To jsou ty děti, které mají hlad po lásce.“

Čím deprivace nastane později, tak je přeci jen větší šance, že se ji podaří překonat.
Jaroslav Šturma

Tato batolata se ve starých ústavech projevovala tím, že se vrhala na každého návštěvníka. „Ale jsou také děti, které na tutéž situaci reagují tak, že se stáhnou do svého nitra a svůj vnitřní emoční životní provoz omezí na to nejnutnější,“ porovnává Šturma. 

Čtěte také

„Tedy jejich psychický organismus se brání té nepohodě z nedostatku lásky tím, že city prostě potlačí.“

Nejvíce ohroženy jsou ty děti, které jsou v takové situace od svého narození. „Čím deprivace nastane později, tak je přeci jen větší šance, že se ji podaří překonat. U těch nejčasnějších poruch je hlavní cestou náhradní rodinná péče.“

Citová odtažitost a nepřístupnost dospělých

Psychická deprivace se projevuje i u dospělých, vysvětluje Šturma. „Například jako citová odtažitost a nepřístupnost, s tím se setkáváme poměrně často. Ale u dětí tu souvislost příčinnou vidíme poměrně hned a jasně, protože to souvisí i časově – dítě nemělo šanci být s maminkou a pak reaguje takto.“

Čtěte také

„U dospělého ale souvislost s příčinami není tak patrná a hypotéz je vždy víc. Tady je potřeba zkoušet hledat a každá z těch příčin má své přístupy k jejich překonání. Je třeba nabídnout opravnou zkušenost, která tomu člověku, a to jde i v dospělosti, umožní zažít, že jsou také lidé, kterým je možno důvěřovat.“

To se někdy podaří v průběhu psychoterapie a psychická deprivace může i úplně zmizet. „Ale když dítě nezažilo osobu laskavou a přijímající, tak člověk si tuto zkušenost promítá do každého dalšího člověka.“

Fenomén deprivace je stále přítomný. A čím víc se nám daří její hrubé formy překonávat, tak o to víc přibývá deprivace částečné.
Jaroslav Šturma

„Fenomén deprivace je zde stále přítomný. A čím víc se nám daří její hrubé formy překonávat, tak o to víc přibývá v těch dnešních uspěchaných, rozdělených a rozbitých rodinách té deprivace částečné, která také může způsobit oslabení pro celý život,“ shrnuje Jaroslav Šturma.

Co všechno přinesl české psychologii Zdeněk Matějček? Jeho někdejšího kolegy se ptá Martina Rasch. 

autoři: Martina Rasch , oci
Spustit audio

Související