První transporty
V říjnu a v listopadu letošního roku je tomu 70 let, kdy vyjely transporty českých a moravských Židů vstříc chladně naplánované likvidaci.
Tím prvním byl 16. října 1941 transport do ghetta v polské Lodži. Před válkou byla Lodž, kde žilo 665 000 lidí, významným centrem židovské kultury. Židovských obyvatel zde bylo 34 %. Právě proto si toto město vybrali nacisté jako vhodný prostor pro ghetto. Ze severní části Lodže, někdejší židovské chudinské čtvrti, vzniklo židovské ghetto v únoru roku 1940. Z celého města se na plochu pouhých 4 km2 muselo vejít 164 000 místních Židů.
V letech 1941 a 1942 jich sem bylo deportováno dalších 38 500 z různých míst Evropy a také 5000 Romů z Burgenlandu. Přibližně 43 500 lidí (21 %) zahynulo na následky podvýživy, zimy a nemocí přímo v ghettu. Další desetitisíce byly zavražděny ve vyhlazovacích táborech v Chełmnu a Osvětimi. Na počátku roku 1944 nacisté ghetto zrušili. Z protektorátu do Lodže během října a listopadu 1941 odjelo celkem pět transportů vždy po tisíci lidech. Z 5000 se jich konce války dožilo pouhých 276.
Už během prvního transportu do ghetta v Lodži bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy se vyčlení nějaké město pro židovské obyvatelstvo také u nás. Volba padla na Terezín. Nacisté nejdříve od června 1940 využili terezínské Malé pevnosti pro věznici pražského gestapa. Ghetto zde vzniklo 24. listopadu 1941. Nejprve bylo určeno pro Židy z Protektorátu Čechy a Morava, později se zde však vystřídali také Němci, Rakušané, Holanďané, Dánové či Slováci.
První transport do Terezína 24. listopadu 1941 tvořila pracovní skupina 342 mladých židovských mužů, kteří měli za úkol připravit Terezín pro „ghettoizaci“ českých a moravských Židů. Tento první transport byl nazýván Aufbaukommando neboli „komando výstavby“. Mezi povolanými byli kvalifikovaní dělníci - svářeči, tesaři, elektrikáři, zedníci, kamnář i pekaři. Měli za úkol učinit stavební úpravy už existujících terezínských kasáren, které v tomto posádkovém městě stály, tak, aby se do nich vešlo co nejvíce Židů.
Tito mladí muži do Ghetta nejeli s obavami. Bylo jim totiž řečeno, že se budou moci po Terezíně naprosto svobodně pohybovat a na víkendy se mohou vrátit k rodině. Jak vzpomíná v nahrávce na serveru Paměť národa prof. Pavel Oliva, který byl v tomto prvním transportu: „Vím, že jsme si zpívali ,Praha je krásná, když se den rozednívá‘. Měli jsme náladu celkem dobrou, ne nijak pochmurnou. Byli jsme většinou mladí lidé. Nějak jsme se domnívali, že jedeme pracovat a nebude to nic tak strašného. Bylo nás tisíc a z toho tisíce, jak jsem zjistil z Terezínské knihy, přežilo asi snad jenom 300.“
Pravda byla taková, že právě oni se stali prvními vězni ghetta. Ubytováni byli v jedné ze zcela nevybavených kasárenských budov. Museli spát na špinavé vlhké betonové podlaze bez madrací, přičemž ze stropu na ně kapala voda. Nebylo zde žádné jídlo, takže museli žít jen ze zásob, které si přinesli z domova. Vzhledem k tomu, že tato kasárna téměř nesměli opouštět, nemohli se ani věnovat úpravě dalších budov a připravit je tak pro příjezd vězňů. Za týden nato dorazil druhý transport, tzv. Aufbaukommando II s tisícovkou mužů, kteří dostali stejný úkol. 4. prosince pak přijela do Terezína 22členná Rada starších v čele s Jakobem Edelsteinem. Transporty pokračovaly i nadále a do konce roku 1941 bylo ve zcela nevyhovujících podmínkách ubytováno na 8000 vězňů.
V době protektorátu obdrželo povolání do transportu více jak 80 000 Židů z Čech a Moravy. Konce války se jich dožilo necelých 11 000.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
