Jeden, nebo dva vraky u Antikythery?

Strojek z Antikythéry

Století po nálezu slavného „strojku z Antikythéry“ připravil dva tisíce let starý římský vrak podmořským archeologům další překvapení.

Bezmála po čtyřiceti letech se vrátili vědci k břehům ostrova Antikythera ležícímu mezi Krétou a Peloponésem a ponořili se do hlubin k vraku z doby římské. Posledy jej zkoumal tým francouzského oceánologa Jacquese Yvese Cousteaua v roce 1976. Nejslavnějším nálezem z vraku je tak zvaný mechanismus z Antikythery.

Na vrak narazili v roce 1900 lovci mořských hub, kteří se do závětří ostrova uchýlili během silného vichru vanoucího z jihu od afrických břehů. Na dně nalezli zbytky nákladu včetně antických amfor a kovových i mramorových soch řeckého původu. V roce 1902 si řecký archeolog Valerios Stais povšiml, že v jednom kusu kamene vyzdviženého z vraku je bronzové ozubené kolečko. Tak byl objeven přístroj, jenž svou dokonalostí zdaleka překračoval vše, co vědci do té doby z antiky znali.

Účel, k jakému strojek z Antikythery sloužil, zůstával dlouho předmětem dohadů. V roce 2006 publikoval mezinárodní tým vedený Tonym Freethem z Antikythera Mechanism Research Project ve vědeckém časopise Nature přesvědčivé důkazy, že mechanismus sloužil jako jednoduchý ale poměrně přesný analogový počítač k určování zatmění i významných dat řeckého světa. O dva roky později zveřejnil Freethův tým zjištění, že antický mechanismus vyrobený snad kolem roku 65 př.n.l. umožňoval stanovit termíny starověkých olympijských her.

V létě roku 2012 zakotvila nad hlubinou ukrývající slavný vrak další výzkumná plavidla. Tým vedený Brendanem Foleyem z Woods Hole Oceanographic Institution zkoumá místo nálezu mechanismu z Antikythery a jeho okolí pomocí nejmodernější techniky. Už první výsledky představené na zasedání Archeological Institute of America konaném v Seattlu vzbuzují vzrušení, naděje i spekulace.

Broznová socha mladíka nalezená ve vraku lodi, která ztroskotala u řeckého ostrova Antikythéra.jpg

Foleyův poměrně malý tým našel zbytky antického vraku rozptýlené po překvapivě rozlehlé ploše. Dosud se předpokládalo, že loď, která vezla sochy, amfory a spolu s dalším nákladem i mechanismus z Antikythery, měřila na délku asi 25 metrů. Nyní se zdá mnohem pravděpodobnější, že koráb byl nejméně dvakrát delší. Alternativní vysvětlení dokonce předpokládá, že by tu mohly ležet těsně vedle sebe dva vraky – možná lodi z jedné a téže flotily.

Vrak a jeho náklad leží na prudkém svahu. Předchozí expedice ho neprozkoumaly zdaleka celý, protože se jejich potápěči nemohli ponořit dostatečně hluboko. Cousteau a jeho spolupracovníci tak neprozkoumal z lodi nic jiného, než její kuchyni. Výbava Foleyho týmu ale takové ponory dovoluje. Potápěči narazili i během letmého průzkumu na celou řadu zajímavých nálezů. Pozice zbytků olověné kotvy svědčí o tom, že když loď klesala ke snu, ležela kotva na palubě. Koráb tedy nekotvil u břehů Antikythery, ale byl k nim zřejmě přihnán bouří, která pak vrhla plavidlo na skaliska. Velké vzrušení a dohady vyvolal objev „kamení“ ležícího na kupě amfor. Podobně vypadal v době nálezu v roce 1900 i strojek z Antikythery zarostlý do mořských usazenin. Vezl snad koráb více podobných mechanismů. Brendan Foley je zdrženlivý a namítá, že se pod vrstvou usazenin může skrývat zcela prozaický obsah, například bronzové hřeby.

Archeologové vynesli na hladinu jednu z amfor. Z jejích stěn bude izolována DNA a z té se pak vědci pokusí určit, co se v nádobě vezlo. Náklad by mohl pomoci zodpovědět jednu z nerozluštěných záhad – odkud koráb jel, komu patřil a kde bylo místo jeho určení. Někteří vědci se domnívají, že lodi patřily flotile vojevůdce Suly, který na nich v roce 86 př.n.l. vezl lup z řeckých Athén do Říma. Podle řecky píšícího filosofa Lúkiana ze Samosaty ztroskotaly Sulovy lodi právě u Antikythery.