Prolomí katolická církev pravidla celibátu? Papež se vyhnul verdiktu v otázce ženatých kněží

Kněz, kněží, církev, hostie

Začátkem února zažili američtí voliči nepříjemné překvapení. Ačkoli s napětím čekali na výsledek prvních primárek Demokratické strany ve státě Iowa, po hlasování se rozhostilo naprosté informační vakuum. Dlouho nebylo jasné, kdo první střetnutí letošní prezidentské kampaně vlastně vyhrál.

A něco podobného teď zažili američtí katolíci při četbě 23stránkového papežského dokumentu Querida Amazonia, uvádí na zpravodajském webu Crux Now, zaměřeném na dění v katolické církvi, jeho redaktor a vatikanolog John Allen.

Papež František loni v říjnu na synodu v jihoamerické Amazonii doporučil kvůli nedostatku duchovenstva svěcení ženatých kněží. Tehdy to působilo jako revoluční krok.

Znalci marně upozorňovali, že pontifik nikdy nenavrhl, aby se celibát stal volitelnou možností. Změna se měla týkat jen omezeného okruhu věřících na vzdálených ostrovech v Pacifiku, které se dlouhodobě nedaří obsadit duchovními. Kněží tam navštěvují farnosti jednou, maximálně dvakrát za rok.

Jejich roli tudíž měli převzít takzvaní viri probati, osvědčení muži, tedy již ženatí správci farností, kteří by mohli v případě schválení změny vysluhovat svátosti. Na Františkovo další rozhodnutí se proto čekalo s obrovským napětím, tento týden ale bylo jeho odpovědí absolutní ticho.

Nedůležité téma

Během představování dokumentu pontifik jen poznamenal, že se nemíní pouštět do všech otázek, které amazonský synod řešil. Zastánci ženatých kněží tak mohou doufat, že to bylo jakési skryté „ano“ jejich záměru, odpůrci rušení celibátu naopak mohou za papežovým krokem vidět opatrné „ne“, zamýšlí se Crux Now.

Podle analýzy Johna Allena může mít Františkovo mlčení řadu důvodů.

Zaprvé, pro papeže nemusí být otázka ženatých kněží pro Amazonii klíčová. V dokumentu se věnuje závažnějším tématům, například záchraně deštného pralesa, ochraně domorodců a sociální spravedlnosti v regionu. Spor o celibát se za těchto okolností jeví jako vnitrocírkevní otázka, která by hlavní úkoly spíše komplikovala a zastiňovala.  

Zadruhé: papež se mohl zmínce o celibátu vyhnout, protože nabyl dojmu, že synod ji pro zmíněné oblasti již vyřešil.

V předmluvě k dokumentu ostatně František zmínil, že synodu se účastnili lidé, kteří rozumějí tamním problémům lépe než celá římská kurie dohromady, protože jsou s místními poměry dokonale obeznámeni. A na samotném synodu dvě třetiny biskupů svěcení laiků schválily. Papež tak mohl mít pocit, že k tomu sám nemusí nic dodávat.

Debata nekončí

Je také možné, že pontifik odložil své rozhodnutí až do okamžiku, kdy skutečně dostane na stůl žádost o konkrétní svěcení ženatého správce farnosti. Teprve potom veřejně rozhodne, nejspíš v jeho prospěch.

Jako čtvrtá se nabízí možnost, že Františkovi vadí mediální přestřelka s bývalým papežem Benediktem XVI. – ten nedávno v knize Z hloubi srdce, napsané společně s guinejským kardinálem Robertem Salahem, vyzývá církev, aby podobné výstřelky ignorovala. Pontifik dobře věděl, že pokud by se ke kauze vyjádřil, vypadalo by to jako políček či naopak ústupek svému předchůdci.

A za páté může papežovo mlčení souviset s širší debatou o celibátu. Zatímco Amazonie je odlehlá, němečtí katolíci chystají dvouleté synodální řízení, které má také o budoucnosti celibátu jednat. Papež tušil, že cokoli nyní řekne, bude do německé debaty vtaženo, a vzniklý požár by pak nešlo tak snadno uhasit, píše vatikanolog Allen.

Debata o ženatých kněžích každopádně neskončila. Jen čeká na jinou příležitost, při níž ji František opět vrátí na pořad dne, uvádí analýza magazínu Crux Now.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související