Martin Horálek: Celibát, nebo život

I v naší sekularizované společnosti je povědomí o kněžském celibátu široce rozšířeno. Život v naprosté sexuální abstinenci je pro většinu lidí natolik bizarní představa, že svým způsobem spoluvytváří společenský status exkluzivity kněžského stavu.

Čtěte také

Marek Orko Vácha: Celibát jsem odžíval v zásadě na remízu. Na hraně sebevraždy

I uvnitř katolické církve se občas diskutuje o tom, zda by neměl být celibát pro kněze zdobrovolněn. Zastánci svobodně volitelné sexuální abstinence se při tom nejčastěji dovolávají praxe východních křesťanských církví, kde se může dostat kněžského svěcení i ženatým mužům.

Diskuze to ale byli zatím spíše akademické. O to větší pozornost vyvolala biskupská synoda o Amazonii, která se ve Vatikánu sešla v říjnu loňského roku. Nejen, že se tu dobrovolný celibát stal jedním z oficiálně diskutovaných témat, ale v závěrečném dokumentu synody, který je předkládán papeži, se ocitl i požadavek možnosti kněžského svěcení pro ženaté trvalé jáhny.

Některým liberálně laděným katolíkům se zdálo, že tím byl překročen pomyslný Rubikon a chtělo se jim příznačně zvolat: Alea iacta est! Reakce konzervativnější části episkopátu na sebe nedala dlouho čekat.

Raději položím život

V posledních dnech vyvolala značný zájem kniha „Z hloubi našich srdcí“ prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kardinála Roberta Saraha, která obsahuje i příspěvek emeritního papeže Benedikta XVI. Autoři tu povinný celibát pro kněze hájí a poukazují na jeho duchovní opodstatnění. 

Čtěte také

Martin Horálek: Papež František jako osamocený globální politik

Bylo by nicméně zjednodušující interpretovat současné turbulence tak, že na jedné straně stojí liberálně smýšlející papež František, který by kněžské svěcení ženatým mužům rád dopřál a na druhé konzervativní křídlo zaštiťující se autoritou bývalého papeže z Německa.

I František se k možnosti svěcení ženatých mužů prozatím stavěl velmi zdrženlivě. Vloni například v této souvislosti před novináři citoval slova svého předchůdce Pavla VI.: Raději položím život než bych změnil předpisy o celibátu.

A dodal: Osobně si myslím, že celibát je darem pro církev a jsem proti zdobrovolnění celibátu. A k úplné celibátní mozaice patří i to, že to byl právě papež Benedikt XVI., který umožnil aktivní službu v katolické církvi některým anglikánským kněžím, kteří již byli ženatí. 

Jak to s celibátem v katolické církvi nakonec dopadne, těžko předvídat. Současní bohoslovci si tak nejspíš budou i v dalších letech vyprávět laskavý a trochu sebeironický vtip, kterak se potkají dva kněží, a jeden druhého se ptá: Myslíš bratře, že se konečně dočkáme zrušení celibátu? My už ne, ale naše děti, ty by snad mohly, odpoví mu ten druhý.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize