Martin Horálek: Celibát, nebo život

Papež František a kardinál Robert Sarah
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Papež František a kardinál Robert Sarah

Faráři se nesmí ženit. Nejspíš nějaká taková odpověď by zazněla na anketní otázku, co víte o kněžích v římskokatolické církvi.

I v naší sekularizované společnosti je povědomí o kněžském celibátu široce rozšířeno. Život v naprosté sexuální abstinenci je pro většinu lidí natolik bizarní představa, že svým způsobem spoluvytváří společenský status exkluzivity kněžského stavu.

I uvnitř katolické církve se občas diskutuje o tom, zda by neměl být celibát pro kněze zdobrovolněn. Zastánci svobodně volitelné sexuální abstinence se při tom nejčastěji dovolávají praxe východních křesťanských církví, kde se může dostat kněžského svěcení i ženatým mužům.

Diskuze to ale byli zatím spíše akademické. O to větší pozornost vyvolala biskupská synoda o Amazonii, která se ve Vatikánu sešla v říjnu loňského roku. Nejen, že se tu dobrovolný celibát stal jedním z oficiálně diskutovaných témat, ale v závěrečném dokumentu synody, který je předkládán papeži, se ocitl i požadavek možnosti kněžského svěcení pro ženaté trvalé jáhny.

Některým liberálně laděným katolíkům se zdálo, že tím byl překročen pomyslný Rubikon a chtělo se jim příznačně zvolat: Alea iacta est! Reakce konzervativnější části episkopátu na sebe nedala dlouho čekat.

Raději položím život

V posledních dnech vyvolala značný zájem kniha „Z hloubi našich srdcí“ prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, kardinála Roberta Saraha, která obsahuje i příspěvek emeritního papeže Benedikta XVI. Autoři tu povinný celibát pro kněze hájí a poukazují na jeho duchovní opodstatnění. 

Bylo by nicméně zjednodušující interpretovat současné turbulence tak, že na jedné straně stojí liberálně smýšlející papež František, který by kněžské svěcení ženatým mužům rád dopřál a na druhé konzervativní křídlo zaštiťující se autoritou bývalého papeže z Německa.

I František se k možnosti svěcení ženatých mužů prozatím stavěl velmi zdrženlivě. Vloni například v této souvislosti před novináři citoval slova svého předchůdce Pavla VI.: Raději položím život než bych změnil předpisy o celibátu.

A dodal: Osobně si myslím, že celibát je darem pro církev a jsem proti zdobrovolnění celibátu. A k úplné celibátní mozaice patří i to, že to byl právě papež Benedikt XVI., který umožnil aktivní službu v katolické církvi některým anglikánským kněžím, kteří již byli ženatí. 

Jak to s celibátem v katolické církvi nakonec dopadne, těžko předvídat. Současní bohoslovci si tak nejspíš budou i v dalších letech vyprávět laskavý a trochu sebeironický vtip, kterak se potkají dva kněží, a jeden druhého se ptá: Myslíš bratře, že se konečně dočkáme zrušení celibátu? My už ne, ale naše děti, ty by snad mohly, odpoví mu ten druhý.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize