Martin Horálek: Papež František jako osamocený globální politik

Papež František na návštěvě Mosambiku
Papež František na návštěvě Mosambiku

Je to jen několik dní, co papež František ukončil 31. zahraniční cestu. Ta vedla do Mosambiku, Madagaskaru a na Mauricius.

Strávit týden v subsaharské Africe je pro 82 letého muže určitě náročné. U řady lidí vyvstává otázka, proč si hlava katolické církve vybírá ke svým návštěvám – alespoň z naší středoevropské perspektivy – tak nezvyklé destinace?

Pokusím se na to alespoň částečně odpovědět. Papež František, jak známo, pochází z Argentiny. Po dlouhé řadě Evropanů na Svatopetrském stolci je prvním skutečně globálním papežem. Jeho osobní zkušenost s extrémní chudobou, s ekonomickou a politickou korupcí nebo s násilím je mnohem hmatatelnější povahy, než jakou mohli mít evropští papežové.

Jako Jihoameričan není ovlivněn západním viděním světa a je dostatečně zkušený, aby věděl, na kterých kontinentech bude už zanedlouho spočívat budoucnost katolické církve. Statistické modely předpovídají, že do roku 2060 bude více jak 40 procent všech katolíků žít právě v subsaharské Africe.

Ještě o deset let dříve, tedy v roce 2050, bude polovina z desítky zemí s největším podílem křesťanů rovněž na africkém kontinentu. Demografické ukazatele ale mluví jasně i v mnohem kratším časovém horizontu.

Afričané papeži rozumí

Jestliže dnes žije na zemi 1,3 miliardy katolíků, tak zatímco v Evropě jich za poslední dva roky ubylo cca. 240 tisíc, tak v Africe jich naopak přibylo 6,3… ale milionů. Tváří v tvář těmto údajům nepřekvapí ani to, že papež posiluje zastoupení Afričanů v nejvyšších patrech katolické hierarchie. Jen do kardinálského kolegia jich už jmenoval plnou desítku.

Jak už bylo řečeno, i díky svému jihoamerickému původu je papež František extrémně citlivý k tématům, jako je sociální spravedlnost, migrace, mír nebo ekologie. A právě ta jsou v řadě afrických zemí velmi aktuální.

Kupříkladu ve zmíněném Mosambiku přišlo během tamní občanské války o život na milion lidí a dalších několik milionů bylo odsouzeno k tomu, aby přežívali jako utečenci. Ačkoliv země oplývá nerostným bohatstvím, řadí se mezi desítku nejchudších zemí světa, kde polovina populace žije pod hranicí bídy. I proto takovou pozornost vyvolala následující Františkova slova.  

„Nesmíme ztrácet ze zřetele, že bez rovnosti příležitostí budou různé formy agrese a válek nacházet úrodnou půdu a dříve či později propuknou. Když společenství – místní, národní či světové – odsune jednu svoji část na periferii, neexistují žádné politické programy ani pořádkové složky či zpravodajské služby, které by mohly trvale zajistit klid.“

Ano, chudí Afričané svému papeži rozumí. Paradoxně, možná na rozdíl od řady Evropanů. Mnoho vatikanistů upozorňuje, že v západním euro-americkém okruhu začíná být papež František stále osamocenější.

Mezi politiky jakými jsou Donald Trump, Viktor Orbán nebo Boris Johnson působí se svou neutuchající podporou migrantů nebo důrazem na globální solidaritu či ekologickou zodpovědnost stále nepatřičněji. Tak uvidíme, komu z nich dá nakonec historie za pravdu.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize