Programují a navrhují weby očima. Filip a Alena mají handicap, ale díky pomůckám mohou pracovat
S novými technologiemi jdou dopředu i pomůcky pro handicapované
Ovládání počítače nebo mobilu očima pro ty, kteří se nehýbou a nemluví. Počítačové myši, které si poradí s omezeným pohybem rukou. Speciální zařízení, kterým se dá počítač obsluhovat pohybem úst... Díky těmto pomůckám dnes mohou lidé s handicapem komunikovat s okolím nebo dokonce pracovat. Poslechněte si příběh programátora Filipa Bicana a webdesignérky Aleny Šmachové, kteří pomůcky využívají.
Filip Bican má spinální svalovou atrofii, která omezuje jeho pohyb. Sedí na vozíku před počítačem a ovládá ho trackballem, který vypadá jako větší myš s pohybující se kuličkou velikosti pingpongového míčku. Díky tomu i dalším pomůckám může pracovat jako programátor.
„Rukama dokážu trošku řídit elektrický vozík a speciálně upravený trackball, kterým můžu ovládat počítač. Ale nedokážu si sám ruce na ten trackball ani joystick dát. Je to tak napůl, potřebuji mít stále někoho u sebe, kdo mi pomůže,“ popisuje.
Čtěte také
I s tímto omezením dělá jako programátor třeba podporu lidem, kteří ovládají počítač jen očima. On sám to také občas používá.
„Když si to člověk natrénuje a má vhodný hardware, tak je to bezproblémové,“ chválí. „Mezi těmi všemi pomůckami na ovládání výpočetní techniky je tohle bezúnavové.“
Na spodním rámečku displeje jsou dvě infračervené kamery, které snímají pozici očí. „Když chci začít něco psát, tak si na programu zobrazím klávesnici. Ta změní barvu a já přesunu pohled na místo, kde to klikne,“ přibližuje.
„Jsou klienti, kteří jsou schopní psát 120 až 150 znaků za minutu. Pro srovnání, 300 znaků je velká rychlost,“ porovnává Bican a přiznává, že on očima píše pomaleji.
Oční navigaci podle něj v Česku používají stovky lidí. Je ale poměrně drahá, vyjde na víc než 100 tisíc korun. Systém se přesto využívá i v nemocnicích nebo v domovech pro seniory. Pomáhá lidem, kteří nemluví, anebo se nehýbou.
Kromě toho má Filip Bican doma i zařízení, díky kterému na počítači vidí, kdo stojí za dveřmi. „Ty můžu otevřít i hlasem,“ vyzdvihuje.
Pracovat očima
Zmíněnou oční navigaci má Alena Šmachová z malé obce na Hodonínsku. Kvůli tracheostomii nemluví, v souvislosti se spinální svalovou atrofií se také vůbec nehýbe. Oční navigace je pro ni jedinou možností komunikace.
Alena Šmachová leží na boku a monitor má v potřebné poloze na pojízdném stolku. Přes počítačový systém s umělým hlasem si může povídat s návštěvou.
„Ráda čtu, podívám se na seriál nebo dobrý film. Jsem ráda, když se dostanu do divadla nebo na koncert a vůbec do společnosti. No a poslední rok a půl tvořím pro klienty weby,“ představuje se. A patří mezi ty, kteří očima píšou na počítači rychle.
„Prostě jen koukáte na monitor a pracujete. Lidé si myslí, že je to něco hrozně těžkého, a nechápou, jak se tak hledá vůbec pracovat,“ říká.
„Co pro mě znamená mít práci? Nebýt jen ležák, moct se zapojit do společnosti. Ale taky vyzkoušet si, jaké to je mít zodpovědnost a nějaký závazek. A samozřejmě peníze, o kterých vím, že jsem si je vydělala sama,“ vyzdvihuje.
Vstřícnost i komplikace
Od konce června 2025 platí v Česku zákon, podle kterého musí výrobci elektroniky a provozovatelé služeb zajistit, aby nové produkty uváděné na trh byly vstřícné i k lidem se zdravotním postižením.
„Je to právní rámec k věcem, které se dnes už pomalu dějí automaticky,“ hodnotí Tomáš Hrdinka, který se věnuje přes dvacet let pomůckám pro lidi s handicapem a je předsedou Spektry, výrobního družstva pro nevidomé.
Čtěte také
„Na nákup pomůcek málokdy využívá klient svoje peníze, protože jsou finančně náročné,“ přibližuje. „Obvykle se používá příspěvek na zvláštní pomůcku, který zaplatí 90 procent ceny, pak zůstává desetiprocentní doplatek,“ poukazuje.
„Problém ale je, když uživatel třeba špatně vidí, opravdu velice špatně. Ale přece jen o malinko líp, než stanovuje zákon. A pak nemá na příspěvek žádný nárok. Potom se hledají jiné cesty, jak pomůcku pořídit – třeba je to starší kus, nebo se kombinuje příspěvek od více nadací,“ vysvětluje.
Pro lidi s handicapem sice existuje mnoho pomůcek, přesto stále existují prázdná místa. Je to třeba platba kartou, kde na limity naráží především starší nevidomí lidé, kteří nepoužívají k placení mobil.
„Starší uživatel, který chce platit kartou, musí typicky zadat PIN. Ale když nic nevidí, tak potřebuje pomoc někoho dalšího. Tohle je typická ukázka toho, kde je to stále velice špatné,“ dodává Hrdinka.
Poslechněte si celé Zaostřeno.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
