Prof. Paul Racey o ochraně netopýrů
Ochranou netopýrů se v ČR zabývá několik organizací - například Česká společnost na ochranu netopýrů, která byla založena v roce 1991, ekologický institut Veronika či Český svaz ochránců přírody. V jiných zemích je jejich ochrana založena jako u nás na práci dobrovolníků, jinde jsou ale programy štědře dotovány místními vládami. Jan Charvát hovořil as profesorem Paulem Raceym, odborníkem na netopýří populace a ochranu netopýrů z university v britském Aberdeenu. Na začátku jejich rozhovoru prof. Racey zdůraznil, že vymírání netopýřích populací je globální problém.
Minulý rok zcela vyhynul jeden druh netopýra - byl to Pipistrellus mariei /mariáj/na Vánočních ostrovech v jižním Pacifiku. Jsou známé i jiné druhy, které jsou velmi blízko k vyhynutí. Netopýr seychelský na Seychelách, který se také nazývá Coleura seyshelensis, má jenom 50 zástupců. To je maximum, které se kdy podařilo spočítat. Každá populace čítající kolem padesáti kusů je velmi blízko k vyhynutí, protože je tady 50 netopýrů, a ne všichni z takové populace se mohou rozmnožovat. Pohromadě žijí mladí i staří, takže jenom určitá část té populace může přispět k udržení populace. V tropických oblastech žijí kaloňovití, kterých je také velmi málo, třeba Pteropus /turofus/ marianne na Mariánských ostrovech, Pteropus livingstonia na Komorských ostrovech, který čítá pouze několik set zástupců. Velmi mi záleží na budoucnosti těchto netopýrů.
Obraťme se teď k programům na ochranu netopýrů. Jsou jak evropské, tak i celosvětové. Jaké jsou podle vás ty nejdůležitější a jaká je vůbec situace v ochraně netopýrů v současné době?
Ty nejdůležitější iniciativy v rámci Evropy v posledních letech je asi Eurobats, která vyžaduje zapojení jednotlivých vlád a je součástí Bonnské konvence o ohrožených druzích. Připojuje se k ní stále více a více států skupiny Eurobats. Vyvolává také potřebu po dalších národních programech ochrany širokého rozsahu. Každý z těchto států má svoji neziskovou organizaci, která se stará o ochranu netopýrů. V České republice byla taková založena v roce 1991. Jsou také organizace, které mají obecnější rozsah ochrany, jejíž jednou částí je ochrana netopýrů. Myslím si, že je to velmi nadějná iniciativa, konají se pravidelná setkání komunity, stále čerstvá prohlášení a iniciativy, které se například zabývají problémy větrných elektráren a snaží se ty problémy zmírňovat. Nejsme proti obnovitelné energii, ale rádi bychom, aby při tom nebyli zabíjeni netopýři. Zabýváme se taky ošklivou nemocí nazvanou syndrom bílého nosu („white nose syndrome“), která zabila miliony netopýrů v USA. Snažíme se před tím ochránit Evropu. Víme, že virus, který ji způsobuje, žije v Evropě i ve Spojených státech, ale přitom úmrtnost není v Evropě tak vysoká jako v USA. Doufáme, že se to nerozšíří dál. Americké kmeny těchto plísní by se neměly rozšiřovat v Evropě, protože pokud se to stane, bojíme se velké úmrtnosti netopýřích populací.
Existuje něco podobného jako Eurobats ve světě? Zmínil jste například Spojené státy - je tu něco podobného?
Spojené státy jsou trochu odlišný případ. Mají totiž velkou nezávislou a neziskovou organizaci Bat Conservation International. Ta podporuje programy, které existují v kontinentální Severní Americe, ale nejen tam, i celosvětově. Nejvýznamnější celosvětový program, který oni sponzorují, je mezinárodní stipendijní program „BCI scholarships“ /bí sí áj skolršips/, který je velmi důležitý pro vzbuzování zájmu lidí v rozvíjejícím se světě. Studenti, kteří chtějí získat vysokou kvalifikaci, která zahrnuje i studia o netopýrech, a doktorský nebo magisterský titul, se mohou určitě přihlásit. Těch 5 000 dolarů, které dostanou, jim zásadním způsobem pomůže dělat jejich výzkum a zvýšit si svoji kvalifikaci. BCI je tak důležitou součástí ochrany netopýrů ve Spojených státech. Vedle toho ale existují i místní hnutí, které se jmenují skupiny pro práci s netopýry. Je jich několik a jsou podobné spíše dobrovolnickým skupinám, které fungují v evropských zemích.
Můžete mi krátce říci, jaká jsou hlavní nebezpečí, kterým čelí netopýři a která jsou způsobena lidmi? Existují nějaké kategorie nebezpečí, jak je můžeme popsat?
Myslím si, že v Evropě je jedním z hlavních nebezpečí změna přirozených míst k životu. Při evolučním pohledu netopýři vždycky v letním období bydleli na stromech, ve stromových dutinách nebo třeba pod vrstvami kůry . V zimě byli v jeskyních. Pak přišli lidé a začali si stavět domy, zpracovávali jednotlivé stromy i celé lesy, aby je mohli využívat. Netopýři pak začali preferovat právě tyto příbytky. Netopýři bydlí v domech, v kostelích a ve střešních prostorách. Nyní rozvinutá západní společnost ta místa teď zvelebuje a ochraňuje, snaží se, aby byla přátelská k životnímu prostředí. To ale není úplně vždy dobré pro netopýry. Netopýři, kteří v určitém smyslu udělají chybu a přistěhovali se do domů, kostelů nebo do zámků, tady teď po těch úpravách mají ztížené podmínky. S tím teď musíme počítat při plánovaní našich ochranářských programů. Máme mnoho jednotlivých iniciativ, které se snaží pracovat například v panelácích v Německu, zbudovat je tak, aby byly pro netopýry obyvatelnější. Jsou tu nápady na umísťování nových průchodů do ekologických a dobře izolovaných střech, takže netopýři mohou v určité části střechy přebývat. To je tedy jeden z problémů, kterému netopýři čelí - jsme to totiž my, kteří obsazujeme jejich stanoviště. Dalším problémem je narušování přirozených hnízdišť. Po druhé světové válce nastal masivní rozvoj a zesílení intenzity zemědělství po celé Evropě. Netopýři tím trpěli. Teď se uplatňují nová krajinná schémata, nové plány pro rekultivaci krajiny- třeba vlhkých biotopů. Většina těchto věcí je pro netopýry pozitivní, musíme je dále rozvíjet. Nebezpečí představují také větrné turbíny, tato nebezpečí musíme umenšit. Můžeme se domnívat, že netopýři budou kvůli turbínám migrovat, ale mohou zde i zůstat. Nemůžeme tedy bojovat proti větrné energii, proti obnovitelné energii, musíme s ní naopak úzce spolupracovat. S tímto druhem průmyslu můžeme utvořit partnerství, pomocí kterého snížíme nebezpečí, která netopýrům hrozí.
Jestli se nemýlím, dělal jste výzkumy také na ostrově Madagaskar. Můžeme mi něco říci o tomto - bezpochyby velmi zajímavém - výzkumu?
Myslím, že nejdůležitější součástí našeho výzkumu netopýrů na Madagaskaru v posledních několika letech bylo to, že během poslední dekády se nám podařilo popsat třetinu všech druhů netopýrů žijících na Madagaskaru. Na světě není jiný ostrov, o kterém bychom toto mohli říci. Třeba v Evropě nalézáme třeba jeden nový druh za jednu dekádu, ale tady to bylo hned deset druhů. To je znamení toho, že se skutečně o netopýry na Madagaskaru zajímáme. Při této práci jsme také předávali poznatky o biologii netopýrů, taxonomii a ekologii místním mladým studentům. Pro mne to byla velmi uspokojivá část mého života.
Existuje ještě jiné místo na zemi, kde by byla šance objevit takové množství druhů? Je to nějaká jiné země nebo část kontinentu, kde by se toto mohlo podařit objevit nové netopýří druhy?
Nedávno jsme se doslechli o tom, že počet nových druhů netopýrů neustále celosvětově vzrůstá. Dnes existuje přes 1200 objevených druhů netopýrů a toto číslo se bude neustále zvedat. Ovšem je to stejné jako u jakákoli jiná skupina savců, takže netopýři jsou pořád tvoří jednu čtvrtinu savců na světě - to se nezměnilo. Pokud budeme víc lidí vzdělávat na poli biologie netopýrů, více lidí bude odchytávat netopýry, a mohou si říci, že tento druh asi ještě není popsaný a vyžádat si názor expertů. Toto vzdělávání může pokračovat celosvětově. Myslím si, že je to ukázka celosvětového zájmu o netopýry. Já sám jsem se zúčastnil první mezinárodní konference o netopýrech. Konala se v Československu v roce 1968. Bylo tam jen několik málo lidí. Na letošní 15. konferenci - tedy o 42 let později – se sešlo 500 lidí. To je důkaz toho, jak zájem o netopýry stoupá a stoupá i zájem o výzkum na tomto poli, protože jsou to prostě úžasná zvířata. Jako jediní savci dokážou zastavit období těhotenství, zpomalit ho, nebo naopak zrychlit nebo změnit datum narození mláďat. Jaké by to asi bylo, kdyby to dokázaly udělat ženy? Kdyby byly schopné odejít do studené místnosti a zpomalit vývoj těhotenství, a porodit tehdy, kdy si to ony samy přejí! Netopýři toto dokážou a stávají se tak absolutně fantastickými zvířaty. I to je jeden z důvodů, proč se o ně lidé tak zajímají.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
