Proces s „Plastiky“ začal před 45 lety. Komunisté zřejmě vůbec netušili, co soud s máničkami způsobí

18. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy The Plastic People of The Universe 1979 koncert Nová víska, Pocta Ladislavu Klímovi - Jak bude po smrti

Před pětačtyřiceti lety se československý underground dostal do centra pozornosti, aniž by o to nějak víc usiloval. Na jaře 1976 začalo estébácké zatýkání a pak proběhly politicky vykonstruované procesy v Plzni a v Praze. A to, co se kolem soudů začalo dít, zřejmě nikdo z komunistů nepředpokládal. Přímo na soudních chodbách se setkávali na podporu „těch mániček“ lidé, kteří patřili do zcela odlišných ideových uskupení. Jedno měli ale společné: pochopili, že jde o svobodu. 

Toto pomyslné sjednocení pak vedlo o několik měsíců později ke vzniku společenství Charty 77. Signatáři se stávali mimo jiné lidé z undergroundu, a to i z jisté vděčnosti, jak říkali. 

Řadu z nich to stálo kriminály, ostatně ukázkovým je příklad samotného Ivana Martina Jirouse zvaného Magor. A některé i nucené vystěhování z tehdejšího Československa v rámci estébácké akce Asanace. Ale po roce 1989 se vrátili.

Žít mimo marxleninismus

Underground, doslova život pod zemí, vyjadřuje zájem o životní styl mimo oficiální struktury. Mimo, jak se říká, establishment. 

Čtěte také

Ovšem v komunistickém Československu se tento a priori apolitický postoj dostal na trochu jinou výhybku. Aniž by o to usiloval, aniž by vůbec chtěl, stal se součástí politického života. A dokonce součástí opozičních disidentských skupin.

Na světových pódiích se tehdy potkávala zvučná jména: Frank Zappa, Velvet Underground, Nico, Lou Reed a další. Do Československa se underground dostal trochu později, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jeho stopy nalézáme ve všech oblastech kultury a především v životním stylu.

Symbolem se stal zmíněný básník a buřič a provokatér Ivan Martin Jirous. Právě on definoval underground ve svém proslulém textu Zpráva o třetím hudebním obrození, bylo to v roce 1975.

Čtěte také

To už byl Jirous v čilém kontaktu se skupinou The Plastic People of The Universe i s dalšími umělci. Příznivců a sympatizantů undergroundu přibývalo – stejně jako perzekuce ze strany komunistického režimu. Tomu se vskutku takoví lidé nehodili, byli příliš jiní a chtěli žít dokonce i jinak než podle marxleninských pouček.

Touha po svobodě zůstává

Z tehdejších „mániček“, jak se je komunisté snažili dehonestovat a získat tak na svou stranu veřejné mínění, jsou dnes lidé žijící i přes všechny tehdejší peripetie stále po svém. Mají už mladší následovníky, byť se prostředí undergroundu proměňuje a zásadně proměnilo v uplynulých desetiletích. Jedno mají ale společné: touhu po svobodě, touhu žít si tak, jak oni chtějí.

Čtěte také

Otázkou ale je, zda je to ještě onen underground či něco jiného. Zda vůbec v klipovitém světě, roztříštěném na malé společenské segmenty a skupiny, může něco takového existovat...

V pořadu Téma Plus se setkáváme s Jiřím Kabešem (Kábou), Rudou Prekopem, Vladimírem Drápalem (Lábusem) či zcela novými zúčastněnými, jako je Vladimír Janeček. Ten se prý k undergroundu dostal náhodou, ale jak konstatoval Chesterton: Náhody neexistují.

Spustit audio