„Ta ženská se neodváží.“ Boj o Falklandy či Malvíny představil Thatcherovou jako Bismarcka v sukních
Každý těm ostrovům říkal jinak – Britové Falklandy, Argentinci Malvíny. V dubnu 1982 byly už téměř 150 let v držení Velké Británie. Argentinci to ovšem považovali za nezákonné. A tak se vojenská junta vedená generálem Leopoldem Galtierim rozhodla tyto ostrovy obsadit v domnění, že Británie si to vzhledem ke vzdálenosti od Londýna a ke stavu britského loďstva a ekonomiky bude muset nechat líbit. To byl ovšem mylný předpoklad.
Při jednání s vůdcem junty Galtierim byl 9. dubna 1982, pět dní po začátku argentinské intervence, americký generál Vernon Walters. „Ta ženská se neodváží,“ zhodnotil generál svou protihráčku.
Walters, jak zachytil historik Jaroslav Hrbek ve své knize Válka o Falklandy 1982, na to prý opáčil: „Pane prezidente, ta ženská už nechala umřít několik hladovkářů z IRA, aniž mrkla okem. Být vámi, tak bych na to nespoléhal.“
Margaret Thatcherová v té době končila třetí rok svého prvního mandátu, její vláda ani ona sama nebyla příliš populární, škrty a reformy dosud neukázaly svůj léčebný efekt. Šetřilo se a týkalo se to i vzdálených Falklandských ostrovů.
Boj o Jižní Georgii
Intervence ze začátku dubna 1982 začala sérií argentinských úskoků. Mezi Vánocemi 1981 a březnem 1982 se na ostrově Jižní Georgie, vzdáleném několik set kilometrů východně od Falklandských ostrovů, dvakrát vylodila skupina argentinských dělníků.
Zaměstnával je argentinský podnikatel Constantino Sergio Davidoff a měli za úkol na ostrovech zpracovávat železný šrot z opuštěných velrybářských stanic. Nic proti ničemu, takové akce byly celkem běžné a s britskou správou ostrova Jižní Georgie koordinované.
Ovšem při této i dalších výpravách této společnosti na ostrov se začali Argentinci chovat podivně, jako by jejich cílem bylo vyvolat konflikt.
Uplatněním salámové metody nejspíš hodlali připravit Brity na argentinskou přítomnost na Jižní Georgii – a tím si na modelovém případu vyzkoušet, co to s nimi udělá, když budou nuceni se na Falklandských ostrovech začít o svou moc dělit.
A tak když 18. března 1982 připlula na obchodní lodi další skupina argentinských dělníků, bylo jich na ostrově už ke stovce a vztyčili argentinskou vlajku. Vloupali se také do budovy britského polárního týmu.
Na konci března se situace okolo ostrova vyhrotila – z celé kauzy Argentinci nakonec udělali modelový příklad britské arogance a rozhodli se, že už budou jednat jenom o předání celých Malvínských ostrovů do své správy. Pokud by se Britové vzpouzeli, brali by to Argentinci jako eskalační moment, jakýsi startovní výstřel k invazi na Malvíny. A právě k tomu došlo na konci března 1982.
„Agresor nesmí prosadit svou,“ opakovala ministerská předsedkyně Velké Británie jako zaseklá gramofonová deska všem diplomatickým misím, které se v Londýně v průběhu dubna 1982 vystřídaly. A řekla to i osobně při telefonických rozhovorech se svými partnery.
Některým to ani opakovat ani nemusela. Kupodivu ji okamžitě podpořili Francouzi.
Francouzský prezident, socialista Francois Mitterand, se kterým jinak v mnoha oblastech logicky měla ideové spory, jí zavolal okamžitě po začátku argentinské invaze a jednoznačně premiérku podpořil, ať už podnikne pro záchranu Falkland cokoli. Totéž se dalo očekávat od dalších partnerů v NATO.
Schizofrenní role USA
Zajímavá a ne zcela jednoznačná byla na začátku pozice Spojených států. Administrativa Ronalda Reagana byla tedy v otázce argentinsko-britského konfliktu rozštěpená. Aby se ještě na poslední chvíli zabránilo regulérní válce, nastoupila takzvaná „kyvadlová diplomacie“.
Reaganův ministr zahraničí Alexandr Haig poctivě pendloval mezi Londýnem a Buenos Aires. Bylo to vcelku k ničemu. Po jednáních s Haigem pak argentinští představitelé pouštěli do světa řízené úniky informací. Američan často neměl jasno, s jakými lidmi vlastně jedná, zda u nich převažují emoce, nebo racio. A také kdo z nich má poslední slovo.
Názory relativně umírněného ministra zahraničí Costy Mendeze kontrastovaly se zatvrzelými postoji samotného Galtieriho. Celkově byl argentinský postoj zřejmý: hrát o čas, manévrovat a vyhrožovat.
Britové oproti tomu byli ústy ministerské předsedkyně až nepříjemně transparentní. Pokud se Argentina nestáhne, začneme dobývat ostrovy zpět. Začne válka, i když si to nepřejeme.
Ale jak se flotila plující z Británie na jih postupně blížila k ostrovům, vyjednávací prostor pro diplomacii se beztak zužoval.
Dvě největší ztráty
Během dvouměsíční války o ostrovy přišly obě strany o důležitá plavidla. Britové potopili argentinský křižník Generál Belgrano 2. května – britská jaderná ponorka Conqueror vypálila směrem k lodi tři torpéda, z nichž jen jedno minulo cíl.
Šlo o největší bitevní lodi, která se z argentinské strany konfliktu zúčastnila, a její zkáza tehdy způsobila šok na obou stranách Atlantiku. Paradoxně to byla bývalá americká loď z druhé světové války USS Phoenix, kterou USA prodaly Argentině. Při potopení lodi zahynulo 323 námořníků.
Potopením křižníku General Belgrano nastal další zlom – Británie dokázala, že dobytí ostrovů zpět myslí vážně, zároveň tím eskalovala boje do vyšších obrátek a bylo nutno čekat tvrdou argentinskou odvetu.
Brity nejvíc děsilo, že Argentinci disponují zbrusu novými francouzskými stíhačkami Super Etendard, které byly schopné nést zcela nový typ nízko letících protilodních střel Exocet. Sice měli z důvěrných zdrojů potvrzenou informaci, že Argentinci jich mají v zásobě pouze pět kusů – ke štěstí Britů totiž Argentina platila Francii dost liknavě a dodávky se zpozdily.
Přesto jedna z těchto střel zasáhla 4. května 1982 torpédoborec Sheffield. Vypukl na něm požár, posádka musela nakonec být evakuována a za pět dnů se Sheffield, neschopný plavby a obrany, potopil.
20. května už se schylovalo k britské invazi na Falklandy. O den později se první britské jednotky vylodily v zátoce San Carlos na západním pobřeží ostrova East Falkland. A během dalších dnů se rozběhla tři neděle trvající protiofenziva s cílem probít se na západní pobřeží.
14. června bylo hotovo – po dvou měsících války britské jednotky dobyly Port Stanley, čímž Británie obnovili svou vládu na Falklandách. Argentina kapitulovala.
Bismarck v sukních
John O’Sullivan, novinář a bývalý poradce britské premiérky Margaret Thatcherové, v roce 2011 v rozhovoru pro Český rozhlas poznamenal, že Margaret Thatcherová byla pro něj jakousi kombinací britské hospodyňky s Bismarckem. To je dost přesné.
Vítězný konflikt a smazání z potupy v Suezu 1956 značně posílilo kredit jak Británie, tak samotné premiérky doma i ve světě. Thatcherová o rok později, v roce 1983, v čele Konzervativní strany suverénně vyhrála své druhé volby.
Čtěte také
Lepoldo Galtieri dopadl diametrálně jinak – bezprostředně po argentinské kapitulaci byl sesazen, internován a v roce 1983 odsouzen mimo jiné za zločiny, jichž se junta dopustila během své vlády na vlastním obyvatelstvu. Prohra Malvínských ostrovů tak alespoň Argentině otevřela cestu k demokracii.
Falklandská válka přinesla několik novinek. Byla to jedna z prvních válek západního světa, o které se referovalo podrobně a denně (dokonce i ve zpravodajství Československého rozhlasu, a ne vždy zcela neobjektivně) a při níž novináři mohli být přítomni i na palubách britských lodí.
Občas to mělo nepříjemné následky pro samotné velitele na Falklandách – informace prosakující z britského parlamentu a vysílané například BBC mohly docela dobře posloužit i Argentincům.
Britové měli oproti Argentině na některých novějších plavidlech lepší počítačové vybavení, ale ani po technické stránce nebylo všechno dotaženo a bez kazů.
Podle historika Jaroslava Hrbka například zkázu křižníku Sheffield způsobilo, že právě v době útoku argentinského letadla byla loď kvůli satelitnímu spojení s Londýnem bez radarové ochrany – šlo o dvě minuty, ale ty rozhodly.
Nabízí se otázka, co přinesl konflikt o ostrovy v jižním Atlantiku do budoucna. Jak změnil světovou politiku? Samozřejmě posílil Velkou Británii. Ale na druhou stranu kauza Falkland (nebo Malvín, jak chcete) není dodnes vyřešená.
Je tu navíc nedávný precedens, kdy Britové předali správu Čagoských ostrovů v Indickém oceánu ostrovu Mauricius. Argentina považuje Malvíny nadále za své a o jejich „navrácení“ se bude nejspíš i do budoucna pokoušet diplomatickou cestou.
Související
-
Vánoční překvapení v Afghánistánu 1979. Sověti zavraždili prezidenta, jejich invaze trvala deset let
„Bratrská pomoc“ na sovětský způsob byla ovšem pro Afghánistán zcela nevhodně zvolená. Kreml zabředl na své jižní hranici do války, která se stala sovětským Vietnamem.
-
Za debakl vojenské intervence v Zátoce sviní se Kennedy později proklínal. Pro Castra to byl jackpot
Vylodění kubánských emigrantů v Zátoce sviní byl debakl. Co všechno k tomu přispělo, rozebírá druhý díl minisérie Vojenské intervence.
-
Vojenské intervence: Vichr v Budapešti
20. sjezd sovětských komunistů roku 1956 spustil nákazu, kterou se SSSR nikdy nezdařilo vymýtit: Touhu zemí střední Evropy vymanit se z dosavadní sovětské politiky.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
