Proč lenochod slézá ze stromu?

Tak zvaní tříprstí lenochodi z rodu Bradypus opouštějí zhruba jednou týdně bezpečí korun stromů a slezou až na zem. Vyžaduje to od těchto pomalých tvorů obrovské úsilí. Navíc je lenochod na zemi prakticky bezbranný. Nezdrží se na proto pod stromem na dlouho a opět „pospíchá“ vzhůru do větví. Na zemi po něm zůstává jen hromádka trusu. Dlouho vědci netušili, proč tříprstí lenochodi slézají kálet na zem a proč jednoduše nekálejí z větví jako jejich vzdálení příbuzní dvouprstí lenochodi z rodu Choloepus .

Tým amerických zoologů vedený Zachem Peerym z Wisconsinské univerzity v Madisonu nyní přišel záhadě na kloub. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B prokázali, že zdánlivě nelogické chování lenochoda je pro zvíře životně důležité. A nejen pro něj.

Lenochod hostí na svém těle celou řadu organismů. Patří k nim například můry zavíječi žijící v lenochodí srsti. Samičky můr čekají na okamžik, kdy lenochod sleze ze stromu na zem, a vrhají se na čerstvý trus, aby do něj nakladly vajíčka. Housenky těchto zavíječů se živí lenochodím trusem. Když plně dorostou, zakuklí se a nakonec z trusu vylétne dospělý zavíječ. Ten se rozletí do korun pralesních stromů, aby si našel lenochoda a uhnízdil se mu v srsti.

Další organismus obývající lenochodí srst je zvláštní zelená jednobuněčná řasa. Porůstá chlupy a dodává jim zelené zbarvení. Dlouho se vědci domnívali, že řasa lenochoda maskuje, aby byl ve větvích mezi listím nenápadný. Zach Peery a jeho spolupracovníci ale prokázali, že lenochod řasu ze svého kožichu olizuje. Buňky řasy obsahují poměrně velké množství tuku, a tak je tento nezvyklý zdroj potravy pro lenochoda významným zdrojem energie. Čím lépe řasa roste, tím vydatnější příspěvek pro udržení energetické bilance lenochodovi přináší. Peery a jeho tým zjistili, že můry vylučují do srsti dusíkaté látky a ty využívá řasa pro růst. Tím se kruh uzavírá.

Když lenochod sleze na zem, aby se vykálel, nabídne můrám hromadný přestup z kožichu na trus. Můry si díky tomu zajistí početnější potomstvo, a to pak kolonizuje srst lenochodů ve vyšších počtech. S tím zároveň stoupá i množství dusíkatých látek v lenochodím kožichu a to vytváří příhodnější podmínky pro růst řasy. Lenochod si slézáním ze stromu zajišťuje vydatnější doplněk energeticky chudého jídelníčku tvořeného těžko stravitelnými listy stromů. Na zvláštním zvyku tříprstých lenochodů tak vydělávají jak oni sami, tak i jejich společníci – řasy a můry.

Dvouprstí lenochodi kálejí z větví na zem. Můry v jejich kožichu mají s hledáním spadlého trusu velkou práci a často neuspějí. Populace můr je v srsti dvouprstých lenochodů proto málo početná a výrazně slabší je také porost řasy na chlupech. Je zřejmé, že dvouprstí lenochodi evoluční trik svých tříprstých příbuzných neodhalili.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B, BMC Evolutionary Biology