Problém s kalabasou: po vodě nebo po souši?
Kalabasy do Nového světa nepřicestovaly spolu s lidmi po souši. Genetická studie podpořila teorii, podle které je přinesly mořské proudy přes Atlantik.
Jednou z prvních domestikovaných rostlin byla tykev kalabasa (Lagenaria siceraria). Její plody se silnou pokožkou jsou jedlé, ale konzumace u nich nebyla tím hlavním přínosem. Z vysušených a vydlabaných kalabas se vyráběly různé předměty: lahve na vodu, nádoby na uchovávání drobných předmětů, hudební nástroje i plováky k rybářským návnadám.
Kalabasy, které pocházejí z Afriky, tak využívaly lidské kultury z Afriky, Asie i Ameriky. Podle archeologických nálezů se ve východní Asii objevily asi před 11 000 lety a před 10 000 lety dorazily na americkou půdu.
Do Nového světa se kalabasy teoreticky mohly dostat dvěma způsoby: plavbou s mořskými proudy přes Atlantik nebo po souši spolu s lidmi, kteří přešli přes Beringovu úžinu z Asie. V roce 2005 byly zveřejněny výsledky genetické studie, podle nichž jsou americké předkolumbovské kalabasy příbuznější těm asijským. Autoři logicky vyvodili, že paleoindiáni s sebou do Ameriky přinesli již domestikované rostliny kalabasy. Jiní vědci ale měli vážné námitky. Kalabasy jsou tropické rostliny a je dost obtížné si představit, že by přežily letitou cestu Arktidou. Je také nápadné, že neexistují žádné archeologické či etnografické důkazy, které by vypovídaly o využívání kalabas na Sibiři nebo Aljašce.
Rozpor nyní zřejmě vyřešila pokročilejší genetická studie, která místo pouhých tří markerů sledovala 86 000 párů bází z genomu chloroplastů kalabas. Vzorky pocházely z archeologických nalezišť i moderních rostlin z obou Amerik, Asie, Evropy, Afriky a jižního Pacifiku. Výsledky hovoří zcela opačně než u předchozí studie: americké kalabasy jsou nejpříbuznější kalabasám z Afriky. Modelování oceánských proudů ve svrchním pleistocénu pak ukázalo, jakým způsobem se jejich předkové dostali z Afriky do Ameriky. Řeky zanesly kalabasy na pobřeží západní Afriky, odkud je vlny spláchly do oceánu. Za méně než rok pak plody přistály pravděpodobně u břehů Brazílie. Relativně krátký pobyt v oceánu nenarušil jejich klíčivost, takže mohly vzrůst a rozmnožovat se.
Dá se předpokládat, že na dalším šíření kalabas v Novém světě se podílela býložravá megafauna, která spolu s trusem roznášela jejich semena na velké vzdálenosti. Když pak dorazili první paleoindiáni, našli populaci divokých rostlin s užitečnými plody, které se záhy naučili využívat.
Zdroj: PNAS
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://plus.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.