Prezident Iráckého Kurdistánu Barzání odstupuje z funkce. Šanci na nezávislost promarnil

1. listopad 2017
Prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání

V severním Iráku vládne chaos. Bagdád oplatil snahy iráckých Kurdů o nezávislost tím, že znovu obsadil území zabraná Kurdy v boji proti takzvanému Islámskému státu.

Jeden muž za to zaplatil nejvíce – prezident Iráckého Kurdistánu Masúd Barzání, který dnes odstupuje z funkce prezidenta poloautonomní oblasti, v jejímž čele stál od roku 2005.

O jeho vzestupu a pádu se rozepisuje americký týdeník Newsweek.

Nezávislosti bránili Američané

Syn kurdského nacionalisty Mustafy Barzáního se aktivně účastnil kurdského boje o sebeurčení už v mládí vstupem do kurdské milice. Po smrti otce v roce 1979 převzal vedení Kurdské demokratické strany Iráku, tehdy ruku v ruce se svým bratrem Idrem.

Barzání zůstal členem milice i v íránském exilu a v době partyzánské války s režimem Saddáma Husajna, který v roce 1988 proti Kurdům ve městě Halabdža použil chemické zbraně. Pešmergové bojovali po boku Spojených států během Války v Zálivu a následně se jim podařilo vytvořit poloautonomní stát v severním Iráku.

V roce 1992 se v Iráckém Kurdistánu konaly volby. Hlasy si rozdělily dvě kurdské strany, Vlastenecká unie Kurdistánu a Barzáního Kurdská demokratická strana a v oblasti propukla občanská válka, která trvala do roku 1998. Kurdské území bylo poté až do americké invaze v roce 2003 rozděleno mezi obě strany sporu. Následně dochází k usmíření a Barzání je zvolen do čela regionální vlády Iráckého Kurdistánu.

Ve funkci neztrácí čas a vyvíjí úsilí o plnou nezávislost oblasti. V roce 2005 se konalo referendum, ve kterém se 98,8 procenta obyvatel vyslovilo pro emancipaci. Barzáního snahy ale mařily Spojené státy, které se obávaly, že by v Iráku po oddělení Kurdů zavládl chaos. A Turecko, Írán a Sýrie se strachovaly, že jejich vlastní kurdské komunity budou následovat příkladu iráckých Kurdů.

Pád hrdiny

Barzáního moc a popularita rostly a vyvrcholily mezi lety 2014 a 2016. Kurdské ozbrojené síly v té době ukázaly efektivitu v boji s takzvaným Islámským státem. Tehdy se zdálo, že Kurdové jsou jedinou silou v Iráku schopnou džihádisty porazit, podotýká Newsweek.

Kurdský bojovník v severním Iráku

Barzání se stal významnou postavou v boji proti radikálnímu islámskému kultu a slíbil bojovat proti teroristům “do posledního dechu”. Časopis Time ho zařadil mezi kandidáty na osobnost roku, kde se nakonec umístil druhý. Magazín ho popsal jako člověka, který “ztělesňuje dějiny lidu, jehož doba, zdá se, konečně nadešla”.

Využití a opuštění

Barzáního rodina ovládá kurdskou politiku, zároveň ho však pronásledují obvinění z korupce a nepotismu. Jeho partyzánská minulost a odhodlání k boji za kurdskou věc z něj přesto učinily hrdinu pro miliony Kurdů. Bylo to ale právě Barzáního zanícení pro kurdský nacionalismus, které nakonec způsobilo jeho pád.

Lídr odmítl vyjednávat o zářijovém referendu o nezávislosti, které neuznaly ani jeho spojenci, natož nepřátelé, a Irák reagoval agresí. Vojska Bagdádu zabrala Kirkúk a jeho výnosná ropná pole, stejně jako většinu území dříve získaných Kurdy v boji proti islamistům.

Mimo Irácký Kurdistán zůstane poslední Barzáního čin v paměti jako lehkomyslný a nerozumný. Iráčtí Kurdové promarnili pravděpodobně nejlepší šanci na nezávislost za posledních deset let, podotýká Newsweek. Většina Kurdů to ale bude hodnotit jinak a vina z jejich pohledu připadne mezinárodní komunitě, která je nejdříve využila a pak opustila.

Barzání odchází z kurdské politiky pouhý měsíc po smrti Džalála Talabáního. Talabání byl kurdským bojovníkem, předsedou Vlastenecké unie Kurdistánu a prezidentem Iráku v letech 2005 až 2014. Odchodem dvou významných postav irácké politiky končí jedna éra kurdských dějin. Budoucnost Kurdů v Iráku, ale také v Sýrii, Turecku a Íránu, je nejistá, uzavírá americký týdeník Newsweek.