Předseda Ústavního soudu Rychetský by Šámala jako nového ústavního soudce bral. „Byl bych rád,“ přiznává

Ústavní soud (ÚS) Pavla Rychetského už 11 měsíců pracuje bez jednoho ústavního soudce. Teď to vypadá, že by se této funkce mohl ujmout současný předseda Nejvyššího soudu, profesor trestního práva a autor současného trestního zákoníku Pavel Šámal.

„Byl bych velmi rád, protože ta situace je u nás trvale dlouho neudržitelná,“ odpovídá na otázku, jestli by Šámala viděl rád.

„Je to uznávaný odborník a přijde na místo po soudci Janu Musilovi. Oba jsou profesoři trestního práva, takže se tak ÚS vyplní i z hlediska profesního,“ dodává. Podle informací Respektu si Šámal zatím vzal dva týdny na přemýšlení, a taky potvrdil, že nabídku od prezidenta opravdu dostal.

Čtěte také

Změnit názor je možné. Záleží na tom, jestli je k tomu dostatek podkladů, říká předseda Nejvyššího soudu Šámal ke kauze Čapí hnízdo

Je Ústavní soud „líný“, jak už dřív naznačoval prezident Miloš Zeman, a to v souvislosti se stále nevyřízenou ústavní stížnosti ve věci „lex Babiš“ (zákon o střetu zájmů)? „Tady stále ještě rozhodnuto nebylo,“ odpovídá popravdě Rychetský.

Ústavní soud, když má posuzovat soulad (nebo nesoulad) zákona s ústavou, jedná v plenárním rozhodování. „Tato věc… byla počítačem přidělena jednomu mému kolegovi. Plenární rozhodování máme každé úterý, ale na program mohu zařadit jen to, co připravil soudce-zpravodaj… On mi to ale do dnešního dne nepředložil, říká, že je to složité a má s tím práci,“ vysvětluje.

Předseda ÚS může podle zákona věc odebrat jen v případě, když je předložena ale neobstojí před ostatními soudci ÚS. „Já s tím spokojen nejsem. Podle mého soudu,… by žádná věc u nás neměla být nerozhodnuta déle než 1,5–2 roky. Tady jsme lhůtu už překročili, soudce-zpravodaj mi pravidelně slibuje, že už to bude… takže doufám, že se dočkám.“

Justiční systém je mrtvý?

Rychetský nedávno polemizoval s ministryní spravedlnosti Marií Benešovou (za ANO) o nutnosti změny struktury justice. Tvrdí totiž, že naše justice je nastavena ještě na staré územně správní uspořádání a na doby, kdy jsme byli federací.

Čtěte také

Rychetský: Výkon prezidentské funkce má, zdá se, jistý mentální vliv na osobu, která na stolec zasedne

„Tehdy jsme měli okresní, krajský a nejvyšší soud,… a protože jsme žili ve federaci, tak jsme taky měli dva Nejvyšší soudy. Nerad to po letech otevírám, ale… když se Československo rozdělilo, tak jediný dnešní ústavní orgán, který zánik federace přežil, je právě Nejvyšší soud… Takže se tady, přiznávám že velmi účelově, zřídil ještě jeden článek, a nazval se Vrchní soud,… Vypadalo by to hloupě, toporně, tak se dalo do ústavy, že vznikne ještě jeden Vrchní soud, a to v Olomouci,“ vysvětluje Rychetský.

„Takže jsme se po letech dostali do stavu o čtyřech stupních, přestože všechna soudní řízení jsou třístupňová, spíš ale jedno-dvou stupňová.“

„Máme tak dva Vrchní soudy,… a přestože nemáme okresy, tak soudní soustava přesto má dál okresní soudy v neexistujících okresech, které nekopírují reálnou potřebu této země,“ myslí si. To je prý potřeba změnit, jenže to by se musela změnit Ústava ČR.

Chceme-li překreslit mapu justice,… musíme změnit ústavu. Obávám se, že to nebude nic jednoduchého.
Pavel Rychetský

Procesualistická posedlost soudců

Předseda Nejvyššího soudu, a možná budoucí ústavní soudce Šámal nedávno řekl, že problémem naší justice je tzv. soudní ping-pong, tedy opakované rušení rozhodnutí prvoinstančních soudů namísto toho, aby odvolací soudy rozhodovaly samy.

„To je přesné,“ komentuje Šámalova slova předseda Rychetský. „Já jsem to samé nazval procesualistická posedlost soudců.“

Čtěte také

Pavel Rychetský: Hledání vůdce, který nás spasí, je stále nebezpečné

Na prvním stupni většinou rozhodují samosoudci. Ti mají rozsoudit spor mezi dvěma subjekty, o kterém v tu chvíli vlastně nikdo nic neví.

Mají vlastně říct, jestli v „hmotném právu existuje nějaké ustanovení, které říká, jak to soudit. Pak ale neúspěšná strana podá odvolání k odvolacímu soudu, a ten už nechce rozšiřovat nějaké dokazování. To je opravdu velký neduh justice, protože se už vůbec nezabývá tím, o co v té věci jde, ale hledá, jestli byla procesně dodržena všechna pravidla. A vždy se najde něco, kvůli čemu se to pak zruší a vrátí.“

Předseda? Ten hlídá, kolik má hadrů na podlahu

Rychetský přiznává, že se tento kasační princip už snažila nejedna norma posílit, a to na úkor principu revizního a apelačního.

Čtěte také

Prezident si vyrazil z ruky zbraň, když ujistil Sněmovnu, že ji nerozpustí, říká Rychetský

„Chtělo by to, aby odvolací soud řekl, že tato případná pochybení nejsou takového rázu, aby se zas o několik let celé to řízení protáhlo. Ale aby řekl: zabývejte se tou hmotou.“

Měl by se věnovat i otázce, jestli bylo dokazování dostatečné, nebo ne, a pak konečně rozhodnout. Kdyby nebylo, tak si přece i ten odvolací soud může sám dovyslechnout to, co mu chybí, a nemusí to jen vracet prvoinstančním soudcům.    

Problém je, že to nemůže zrychlit ani sám předseda odvolacího (nebo jiného) soudu.

„On musí zařídit hadry na podlahu, aby se topilo, svítilo a byly počítače. On jim do toho, jak mají rozhodovat, s prominutím, kecat nesmí. Jsem předsedou jiného typu soudu, ale když zjistím, že jsou u nás tři analogické kauzy, tak jim musím říct: ‚Prosím vás, ne abyste rozhodli každý jinou kazuistikou, a doufám, že spolu budete schopni komunikovat…‘ Předseda soudu totiž odpovídá za to, aby (jeho) soud měl jednotnou a předvídatelnou judikaturu. Ale mnoho prostředků k tomu nemá. Může se tak akorát líbezně usmívat nebo mračit,“ dodává. 

Víc si poslechěte v audiozáznamu rozhovoru. Ptal se Jan Bumba.