Bude Evropa víc nakupovat v USA? Energie lze vyřešit kreativně, problém budou zbraně, soudí Prouza

„Teď jsme skončili s nějakým kompromisem, který mimochodem vůbec není jasné, jak opravdu nakonec dopadne. Ale bylo to dáno jenom tím, že Evropa, přestože má v ruce velmi silné nástroje a přestože je pro Ameriku ten nejlepší obchodní partner, tak se vlastně rovnou vzdala. Místo toho, abychom zkusili zabojovat, rovnou jsme kývli na kompromis,“ vadí mu.

Ve svém komentáři nazval výsledek jednání „potupnou porážkou“. Podle něj je potřeba zdůrazňovat, jaká protiopatření měla k dispozici.

Čtěte také

Nikdo není s cly 15 procent úplně spokojen. Ale hrozil nám i dvojnásobek, říká Müller z ministerstva

„Jedna věc je bavit se o clech, ta by poškozovala spíš Evropu. Ale je tady spousta amerických technologických firem, pro které je Evropa velmi lukrativní trh. Je tady spousta amerických finančních institucí, pro které je Evropa velmi lukrativní trh,“ popisuje a dodává: 

„Tyhle dvě skupiny, finanční instituce a technologické firmy, jsou velkými sponzory Donalda Trumpa, takže bychom dokázali cílit na ně asymetrickou reakcí. Tak aby se, myslím si, velmi rychle postarali o to, aby Donald Trump ustoupil ze svých požadavků vůči Evropě.“

„Trumpovo ponížení“

Prouza nabízí srovnání s vyjednáváním s Donaldem Trumpem v jeho prvním prezidentském období:

„Tehdy taky zkoušel zatlačit na Evropu, vyhrožoval zhoršením obchodních vztahů s Evropou. Ale tehdy se Jean-Claude Juncker (předseda Evropské komise v letech 2014–2019, pozn. red.) nebál dojet do Washingtonu, nebál se velmi důrazně zatlačit na Donalda Trumpa. A skončilo to tady kompromisem.“

Čtěte také

Patnáctiprocentní cla jsou „nevýhra,“ uznává Nerudová. „Británie má nižší sazbu,“ poukazuje Havlíček

Podotýká, že možná i proto, že Donald Trump dlouho nechtěl jednat s Ursulou von der Leyenovou. „Vyhýbal se tomu, veškerá jednání vlastně posunul o úroveň níž, protože si pamatoval to, co on, myslím, vnímal jako ponížení. Vlastně prohrál s Evropou.“

Prouza kritizuje například závazek Evropské unie k nákupu energií ve Spojených státech. Investice přitom pro jednotlivé členské státy Evropské unie nejsou nijak závazné. „Otázku je, co se stane, když se ty sliby nezačnou naplňovat,“ naznačuje.

Z výpočtů různých analytiků a ekonomů ale není zjevné, jestli americká strana může takový objem dodat. „Já myslím, že to nakonec skončí takovou tou typicky evropskou kreativou,“ soudí prezident svazu.

Čtěte také

Viktor Daněk: Jen přechodná stabilita nad Atlantikem?

Podle něj Evropa nakoupí ve Spojených státech trochu víc zkapalněného zemního plynu. „Velmi složité to bude s americkou ropou, protože má jiné chemické složení, než na čem fungují evropské rafinérie,“ vyjmenovává a pokračuje ve výčtu možných nákupů, které teď musí dosáhnout „vymyšleného čísla“:

„Možná do toho někdo kreativně započítá to, že třeba Westinghouse vyhraje někde tendr na nějaký jaderný blok. A možná do toho někdo začne započítávat další energetické technologie dovážené z Ameriky.“

„Energie jsou tak spíš o o kreativním účetnictví. Větší problém vidím ve slibu nakupovat americké zbraně,“ shrnuje s tím, že americké zbrojovky podle něj budou s gustem hlásit do Bílého domu, zda jim v Evropě roste odbyt jen pomalu.

Vnitřní překážky

Mnohem zásadnější brzdou obchodu v Evropské unii jsou podle Prouzy vnitřní obchodní překážky, na které se zapomíná.

„My tady máme spoustu nestejnocenných pravidel. Když chcete jít z Česka podnikat do jiné evropské země, musíte se tam registrovat k platbě daní. V každé zemi je ten proces trošku jiný, jsou tam trošku jiná pravidla DPH, jsou tam totálně jiná pracovně-právní pravidla,“ jmenuje některé z překážek. „To jsou prostě stovky drobností, které ale obrovsky zvyšují náklady.“

Co by mohla Česká republika proškrtat pro větší efektivitu? V jakém odvětví by nám mohla deregulace pomoci nejvíc? Poslechněte si celý pořad Interview Plus z audia v úvodu článku.