Viktor Daněk: Jen přechodná stabilita nad Atlantikem?
Je to temný den po Evropu, napsal na sítí X francouzský premiér Francois Bayrou krátce po ohlášení podmínek dohody. Výsledná sazba 15 procent plošného cla na evropský export do Spojených států je sice poloviční proti černému scénáři, kterým Donald Trump hrozil, stále však jde o výrazně vyšší číslo, než v jaké evropští exportéři doufali. Proti éře prezidenta Joea Bidena jde v podstatě o trojnásobek někdejší průměrné celní sazby.
Evropská unie se nad to zavázala k obrovským investicím ve Spojených státech a bezprecedentním objemům odběru amerických energetických surovin. To vše si prezident Trump na dlouhodobě jednom z nejbližších amerických spojenců vynutil z pozice síly. Těžko takové podmínky vnímat jinak než jako podřizující, jak je Bayrou rovněž označil.
Jak je tedy možné, že tentýž výsledek jiné evropské státy jako Německo, Itálie, Švédsko či Španělsko vítají – byť bez velkého nadšení? V odpovědi na tuto otázku je skryt rovněž klíč k pochopení, proč lepší dohodu nejspíš skutečně nebylo možné dojednat, jak tvrdí nejvyšší špičky unijní exekutivy.
Čtěte také
Zatímco v případě Spojeného království Donald Trump přistoupil na zrychlené vyjednávání, které nakonec skončilo na o něco lepší desetiprocentní celní sazbě, rozhovory s Unií si takzvaně vychutnal.
Po řadu týdnů americká strana odmítala představitelům unijních institucí byť jen zvednout telefon. A když se vyjednávání konečně rozjela a mířila ke kompromisu na obdobné desetiprocentní celní sazbě, jakou si zajistili Britové a v kterou rovněž doufala Francie, Trump na poslední chvíli zatáhl za brzdu a navýšil výhrůžky, pokud Unie nepřistoupí na větší ústupky.
Významná část evropských exportérů pak odmítla riskovat další eskalaci obchodní války a prostřednictvím vlád ve svých zemích upřednostnila alespoň dočasnou předvídatelnost prostředí vzájemného obchodu. Na stejné úrovni celní přirážky mimochodem skončila i americká vyjednávání s Japonskem.
Čekání na Trumpova nástupce
Podmínky evropsko-americké dohody naznačují, že skutečným cílem evropské strany nebylo nastavit nový dlouhodobý režim vzájemného obchodu, ale pouze zajistit přechodnou stabilitu nad Atlantikem, ochránit alespoň některé klíčové sektory a přečkat Trumpovo prezidentství v naději, že ho v Bílém domě později vystřídá liberálnějšího nástupce či nástupkyně.
Dokládá to fakt, že dohodnuté podmínky v řadě oblastí potvrzují současný status quo a předpokládají další vyjednávání. A především kompromis zahrnuje závazky, které na Donalda Trumpa možná mohly působit bombasticky, ale které jsou jen těžko splnitelné.
Čtěte také
Evropský závazek investovat ve Spojených státech 600 miliard dolarů, tedy bezmála 13 miliard korun, je jen plácnutím do vody. Předpokládá investice v privátním sektoru, nad nímž Evropská unie z principu nemá kontrolu. Berlínské Centrum Jacquese Delorse tento bod dohody označilo za v podstatě performance.
Podobně působí i další slib v následujících třech let navýšit odběr amerických energií na objem odpovídající hodnotě 750 miliard dolarů, tedy víc než 18 bilion korun. Když přitom sečteme hodnotu veškerého loňského dovozu americké ropy, zkapalněného zemního plynu a antracitu, dostaneme se sotva na 65 miliard dolarů.
Jinými slovy by Unie musela při loňských cenách každoročně dovážet téměř čtyřnásobek, aby cíl požadovaný Donaldem Trumpem naplnila. Šlo by o množství, které americká strana pravděpodobně ani není schopná fyzicky pokrýt. Musela by do Evropy přesměrovat veškerý svůj celosvětový export a ještě něco přidat.
Evropské řešení
Problém nicméně spočívá v tom, že se přechodné řešení obchodních sporů může nakonec protáhnout. Nevíme jednak, kdo bude nástupcem Donalda Trumpa. A především americká politika dlouhodobě směřuje k většímu protekcionismu.
Donald Trump jej prosazuje agresivním způsobem, ke stejnému cíli podpořit domácí výrobce na úkor zahraniční konkurence ale směřoval i rozsáhlý program daňových úlev a pobídek jeho předchůdce Joea Bidena.
Byznys se novým podmínkám přizpůsobí. Klíčová otázka, která teď před Evropskou unií stojí, je, jak se přizpůsobit světu, v němž klíčoví hráči vystupují stále více asertivně.
Dalším budoucím tlakům Evropa nejlépe zabrání tím, že se sama dostane do kondice v níž může vyjednávat z pozice síly. Význam evropského kontinentu však dlouhodobě slábne.
Víc než kdy dřív si tak evropské státy musí uvědomit, jak zásadní pro globální pozici Evropy je posílit svou vlastní konkurenceschopnost. Klíčovým prostředkem k tomu je liberalizace vnitřní trhu.
Autor je zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
