Právník Šlosarčík: Západoevropští politici už si nyní uvědomují, jak je teritoriální armáda důležitá

Čtěte také

Marek Hudema: Co mají společného Ukrajina a Izrael

Mezi hlavní podmínky potenciálního míru na Ukrajině podle prezidenta Zelenského ale i podle Evropského parlamentu patří plné stažení ruských vojenských a paravojenských jednotek z území Ukrajiny, konec vojenských aktivit, propuštění zadržovaných osob, ale i trvalé ukončení ohrožování suverenity a integrity Ukrajiny.

Nejdůležitějším orgánem, který spoluvytváří zahraniční politiku v Evropské unii, však není Evropský parlament, nýbrž Evropská rada složená z vlád členských států. V druhé řadě pak stojí Evropská komise a poté až Evropský parlament.

Evropská opatrnost

„Klíčové slovo budou mít členské státy, které budou definovat evropskou pozici a ostatní orgány budou provádět to, na čem se členské státy dohodnou. Evropská rada a Rada ministrů zahraničních věcí se však k tomu, jak by měl vypadat mír, vyjadřuje velice opatrně. Nechávají si otevřené pole a zaměřují se na konkrétní střednědobé a krátkodobé cíle, jako jsou sankce pro ruské politiky a firmy nebo finanční a vojenská pomoc na Ukrajině,“ říká Šlosarčík.

Čtěte také

Ukrajina bude s Rusy jednat, jen pokud se stáhnou z celého jejího území. Zelenskyj ale i tak ustoupil, říká zpravodaj Dorazín

Podle něj však Evropská unie sama nemusí stanovovat konec války, jejím hlavním úkolem bude řešení praktických problémů, jako je skutečnost, že část ukrajinského území není stále ještě pod kontrolou kyjevské vlády.

„Momentálně necítím žádný zvyšující se tlak ze strany Evropské unie na prezidenta Zelenského, aby uzavřel příměří. Unie se totiž poučila z minských dohod. Ty před osmi lety sice zmrazily konflikt, nezabránily však tomu, aby o několik let později eskaloval daleko bouřlivějším způsobem,“ vysvětluje Šlosarčík.

Jak zajistit stabilní mír?

Podle Šlosarčíka lze rozlišit tři druhy mírového stavu: mír, příměří a studený mír, který vládl během studené války. „Už teď se podle mě děje spousta věcí. V důsledku ruské invaze se mění evropská energetická politika, dochází k přesunu mocenských center uvnitř Unie. Ne ve smyslu změny formálních pravidel, ale síly jednotlivých zemí a jejich schopnosti ovlivnit, kterým směrem se Evropská unie bude ubírat,“ míní Šlosarčík.

V důsledku ruské invaze se mění evropská energetická politika, dochází k přesunu mocenských center uvnitř Unie.
Ivo Šlosarčík

Podle něj se však změna naopak nepromítne do formálních pravidel globálního vládnutí, jako je třeba reforma OSN. „Rusko však bude nepochybně méně vlivné v řadě mezinárodních organizací,“ říká.

Čtěte také

Rusko bude hrozbou, dokud ho Západ neporazí jako kdysi nacistické Německo, tvrdí novinář Moláček

Země Evropské unie v návaznosti na válku na Ukrajině začaly více přemýšlet o teritoriální obraně, s čímž souvisí především toky financí, technologický vývoj, ale třeba i regulace průmyslu.

„Státy EU žily v představě, že evropským problémem není získávat území, ale spíš moderovat země, které aspirují na vstup do Unie. Dnes si však politici západních zemí uvědomují, že klasická teritoriální armáda je důležitá, že musí mít politickou podporu, peníze a vybavení. To je taky nejlepší způsob, jak zabránit tomu, aby Rusko útočilo na sousední země,“ dodává Šlosarčík.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí v audiozáznamu.