Potřebujeme zavést informační psychohygienu. Často máme informace „odněkud“, soudí neurovědec Ježek

Mozek
Mozek

Co je to paměť a jak vznikají naše vzpomínky? Nejen o tom, jak funguje lidský mozek, hovořil v Leonardu Plus neurovědec Karel Ježek.

Mozek se umí chovat jako GPS, říká neurolog

mozek

Mozek je vlastně taková GPS lidského těla. Ačkoli schopnost prostorové orientace najdeme i u velmi jednoduchých organismů, v průběhu evoluce se celý systém stal daleko složitějším.

„Mozek je orgán, jehož jednou z hlavních činností je šetřit energií. Když se dá využít něco, co už mozek obsahuje, tak to použije,“ popsal vědec.

Myšlenka paměťové stopy je velmi stará. „Dnes už víme, že jde o prostorový, buněčný vzorec posílených vazeb mezi neurony, které potom zprostředkují to, že jsou tyto neurony spolu funkčně více svázány.“

„Takže když dorazí do systému stimul, který tento systém už poznal, tak si eventuální odchylky dopočítá a vybaví si, tedy aktivuje původní skupinu buněk, která stimul kóduje.“

Paměť se vyvíjela miliony let, paměť člověka statisíce let, ale řeč je na scéně pouze několik tisíc let. Takže spojení mezi tváří a jménem je něco velice nesourodého. Tváře jsme se naučili rozpoznávat okamžitě..., ale všimněme si, že se nestává, že bychom si vzpomněli na jméno, a pokud toho člověka osobně známe, že bychom nevěděli, jak vypadá nebo kdo to vlastně je... To je dáno tím, že jméno v mozku nemá takový prostor, aby se efektivně uložilo, na rozdíl od tváře nebo identity člověka.
Karel Ježek

Koncept dlouhodobé a krátkodobé paměti vychází z nerealistické potřeby se něco naučit okamžitě a uchovat to na dlouhou dobu. „To patrně nelze, protože to, jak se synapse učí, je věc, která se dá zprostředkovat rychle, ale tato rychlá změna nemá dlouhého trvání.“

Konzumace hub oddaluje stárnutí mozku

Hlíva ústřičná

Vědci ze státní univerzity v Singapuru zjistili, že houby pomáhají zpomalovat mírné, prvotní příznaky nastupující Alzheimerovy nemoci u seniorů, jako jsou dílčí poruchy řeči, paměti nebo orientace v prostoru. Pozitivní efekt měly i menší porce hub, které se používají v asijské kuchyni, ale známe je mnohdy i z našich jídelníčků.

„Proto příroda přišla s konceptem, kdy sice můžeme tvořit rychle paměťovou stopu, ale je třeba jí jinými prostředky dlouhodobost zajistit. To se děje takzvaným procesem konsolidace nebo upevňování, kdy je krátkodobá paměťová stopa molekulárně přebudována na něco, co už potom vydrží dlouho.“

Konkrétně jde o syntézu nových proteinů, které zprostředkují vznik nových iontových kanálů, které pak zprostředkují modifikovanou odpověď synapse na příchozí signál. „Proteiny zajišťují také formování nových synapsí, které posílí spojení mezi neurony. Tato forma už může trvat řádově roky.“

Emoce pomáhají proměňovat krátkodobé vzpomínky v dlouhodobé

Důležitou roli při konsolidaci paměťové stopy hrají emoce. „Emoční systémy v mozku jsou velice staré. Rozeznáváme negativní distres a pozitivní eustres. A části mozku, které zpracovávají stresové podněty, jsou s paměťovými okruhy velice těsně spojené a modulují jejich aktivitu.“

Jak se naučit učit? Trenér paměti poradí, jak zvládnout 100 slovíček za hodinu

Jakub Pok

Jakub Pok ví, jak si můžete zlepšit paměť, v tom nejlepším případě až o 300 %. Sám si za pouhých 10 minut zvládne zapamatovat až 35 telefonních čísel, a studenti Školy paměti si ho prý rádi taky otestují.

„Takže když nám něco prosvítí oblasti v mozku, které se zabývají emocemi, tak to daleko intenzivněji způsobí konsolidaci krátkodobé paměti na dlouhodobou.“

Vše souvisí s povahou reality, upozornil neurovědec. „Ta je téměř tekutá, takže paměťový systém potřebuje nástroj, jak se v tom všem vyznat, tedy k jednou zformované vzpomínce přidávat další a další fakta.“

„Některá fakta se při dalších setkáních s událostí nebo s člověkem ukáží jako bezcenná, povrchní, ty se odfiltrují a zapomenou a jsou nahrazena fakty, která se opakují častěji a je na ně tudíž větší spolehnutí.“

A když se taková vzpomínka zaktivuje několikrát a pokaždé se k ní něco přidá, může se její obsah velice lišit od obsahu prvotního. „Tím pádem se můžeme divit při setkání s pamětníkem..., jehož s námi společná zkušenost se dostala úplně jinam, a nejsme schopni se dobrat toho, jak to ve skutečnosti bylo.“

Potřebujeme zavést informační psychohygienu

„Historická paměť je spolehlivá od doby, kdy se začalo psát. V době předliterární byli tzv. mnémóni, kteří měli za úkol si pamatovat, co důležitého se stalo a o tom nezávisle referovat. Mnémónská tradice se předávala ústně dál, takže spolehlivost předliterárních údajů je daleko menší než těch postliterárních.“

Dnes prý často zjišťujeme, že pracujeme s informacemi, které máme „odněkud“. „Jsou to informace neprožité. Spoléháme se tedy na pravdivost informačních zdrojů, které neznáme, spoléháme se třeba na dobrou práci novinářů... Ale sami bychom je obhájit na základě vlastních zkušeností nedokázali.“

Neurovědy se v posledních letech košatí... Vznikají disciplíny jako neurofilozofie, neuroteologie, neurolingvistika nebo i neuromarketing. Najednou neurovědy zasahují do širokého spektra lidských činností a vědomostí.
Karel Ježek

Takže je obrovský rozdíl mezi informacemi nyní a dříve. „Dříve jsme pracovali buď s tím, co jsme sami prožili, nebo s tím, co jsme se od někoho dozvěděli, ale byli jsme schopni říct, od koho informace byla a podle toho, jak se nám ten člověk jevil, jsme informaci považovali za hodnověrnou, nebo méně důvěryhodnou.“

„Dnes jsme v tomto ohledu velice bezbranní... Víme, že v éteru jsou spolehlivé informace, ale i spousta balastu a lží... Myslím, že je zapotřebí nového odvětví, jakési psychohygieny vůči informacím, které k nám přicházejí zvenčí a u nichž nedokážeme určit, co za nimi je,“ doporučil Karel Ježek.

Spustit audio
autoři: Martin Srb, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související