Posun v datování první lidské expanze

27. září 2013

Genetická studie posunula datum první lidské expanze hlouběji do minulosti. Její výsledky tak popírají souvislost mezi zemědělskou revolucí a zvětšováním lidské populace.

Přibližně před 10 000 lety došlo k jedné z nejdramatičtějších změn v historii lidského rodu. Různé populace z celého světa začaly nezávisle na sobě pěstovat rostliny a domestikovat zvířata. Z lovců a sběračů se tak postupně stali pastevci a zemědělci. Většina odborníků předpokládá, že právě to přispělo k expanzi lidské populace, která se podle odhadů do roku 4000 před naším letopočtem z původních 4 až 6 milionů zvětšila na 60 až 70 milionů.

Vědci, kteří pracovali s DNA velkých skupin lidí z různých geografických oblastí a data srovnali s archeologickými nálezy, nám ale předložili úplně jiný obraz. Podle nich k první významné expanzi došlo mnohem dříve – nikoli v neolitu, ale v předcházejícím období paleolitu před 60 000 až 80 000 lety. Paleolitické tlupy lovců a sběračů tedy byly schopné mohutně se rozrůstat i bez usedlého životního stylu a domácích zdrojů potravy. Autoři studie spekulují, že jejich populační expanzi mohly umožnit buď efektivnější, nově vynalezené lovecké techniky, nebo rychlá změna klimatu.

Výsledky studie také naznačují, že právě expanze populací lovců a sběračů mohla stimulovat přechod k zemědělství a usedlému životu. Populace, které v paleolitu silně expandovaly, se v neolitu změnily v pastevce či zemědělce. Naproti tomu současní nomádští pastevci z Eurasie pocházejí z populací, které v paleolitu prodělaly jen mírnou expanzi. A u předků afrických nomádských lovců a sběračů dokonce vědci žádné známky expanze neobjevili.

Zdroj: Molecular Biology and Evolution

autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.