Politika a olympiáda: OH 1968 – Protesty proti rasismu v USA i okupaci Československa
„Zdvižená pěst v černé rukavici není kdovíjak mírové gesto,“ konstatuje amerikanista Kryštof Kozák na adresu protestu amerických sprinterů na olympiádě v Mexico City v roce 1968. „Ale pro Afroameričany to bylo symbolicky velmi důležité. Že dokážou jednat ne jako utlačovaná menšina, ale mají svou vnitřní sílu a nebojí se ji projevit.
Olympiáda v Mexiku v bouřlivém roce 1968 patřila z politického hlediska k těm nejsledovanějším. Nebyl to lehký rok – studentské bouře ve Francii a v Západním Berlíně a k tomu okupace Československa Sověty a dalšími „spojenci“.
Čtěte také
Podle historika sportu Františka Koláře se v Praze bezprostředně po okupaci uvažovalo o bojkotu olympijských her, pokud se jich zúčastní sportovci SSSR a dalších zemí Varšavské smlouvy.
Jenomže o vyloučení těchto zemí samozřejmě MOV nechtěl ani slyšet. Takže nakonec padlo rozhodnutí do Mexika odletět a předvést kvality československých sportovců. Výsledkem byly čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile pro Věru Čáslavskou a řada dalších úspěchů, mimo jiné zlato pro 16letou skokanku do vody Milenu Duchkovou.
Od potížistů k národním hrdinům
V naší paměti už navždycky zůstane tichý protest Věry Čáslavské při sovětské hymně. Ale světová a především americká veřejnost si tehdy zřejmě mnohem víc povšimla gesta dvou černošských sprinterů.
Čtěte také
Poté, co Tommie Smith zvítězil v závodě na 200 metrů a jeho krajan John Carlos se umístil na bronzové příčce, se oba při udílení medailí postavili na stupínek vítězů v ponožkách. Při hymně pak oba zdvihli ruku se zaťatou pěstí v černé rukavici.
Právě u olympijských šampiónů bylo to gesto obzvlášť výmluvné: pokud vyhráváme, jsme pro vás výkladní skříní amerického úspěchu. V opačném případě zůstáváme v postavení občanů druhé kategorie. Smith i Carlos na tento akt tvrdě doplatili: byli okamžitě z olympiády vyloučeni a jejich další sportovní kariéry byly jen odleskem toho, co by bývali mohli dokázat. Byť jim dnes je v USA prokazována úcta a jsou považováni za průkopníky občanských protestů.
Maskar, který se podařilo utajit
Politickým protestům se toho roku ovšem nevyhnula ani samotná hostitelská země. Těsně před olympiádou došlo v hlavním městě Mexico City ke studentské demonstraci.
Čtěte také
Jejím leitmotivem byl protest proti autoritářství a korupci Institucionální revoluční strany, jejíž způsob vládnutí v Mexiku podle Kryštofa Kozáka v mnohém připomínal vládu tehdejší KSČ v Československu. S tím rozdílem, že mexická „státostrana“ dokázala zemi přinést nebývalý hospodářský rozvoj a ten zároveň umožnil úspěšné zorganizování olympijských her.
Protesty studentů (na demonstracích se údajně objevovalo i heslo Nechceme olympiádu, chceme revoluci!) směřovaly k větší demokratizaci poměrů v zemi. Policejní jednotky ovšem shromáždění zmasakrovaly – odhady mluví až o třech stovkách mrtvých.
Událost z 2. října 1968, která do dějin vešla jako Masakr na náměstí Tlatelolco, nakonec na hladký průběh olympiády neměla valný vliv i kvůli tomu, že se ji mexické vládě podařilo do značné míry před světovou veřejností utajit. Při zpětném pohledu se tak Mexiko 1968 stalo jedním z dokladů, že svěřit pořádání olympiád polodemokratickým nebo autoritativním režimům bude mít vždy své temné stránky.
Související
-
Politika a sport: Olympijské kruhy vlály v roce 1936 i pod hákovým křížem
Cyklus Politika a sport se podrobně věnuje nejkontroverznější olympiádě 20. století: Pod pěti kruhy se soupeřilo v nacistickém Berlíně.
-
Politika a sport: Hokejové mistry čekaly místo kluziště věznice a pracovní tábory
Proč komunistické Československo poslalo do vězení hokejovou reprezentaci? A byl Emil Zátopek chloubou socialistického Československa?
-
Politika a sport: Rozdělený svět a bojkoty olympiád
Cyklus Politika a sport se ptá, proč se olympijské hry staly na několik let obětí politiky světa rozděleného železnou oponou.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.