Pohoří, která vysušila centrální Asii

Pouštní podmínky, které dnes panují v centrální Asii, se až dosud připisovaly vzestupu Himálají a Tibetské plošiny před 45 miliony let. Himálaje měly zablokovat přístup vlhkého vzduchu z Indického oceánu do oblasti centrální Asie, takže vznikl srážkový stín. Vzestup Tibetské plošiny zase vyvolal atmosférický jev známý jako subsidence, kdy nad centrální Asii pomalu klesala masa ohřátého vzduchu. Kvůli němu se snížil výskyt bouří a klima se stalo sušším.

Tento dlouho přijímaný model zcela ignoroval dvě menší středoasijská pohoří: Altaj a Changaj. Aby prozkoumali vliv jejich formování na klima, sbírali vědci ze Stanfordovy univerzity vzorky pravěkých hornin a sedimentů z různých částí Mongolska. V každém z nich stanovili hladinu izotopů uhlíku, který je spojený s růstem rostlin. Ten je zase závislý na množství srážek, takže je možné odvodit, jak vlhko či sucho bylo v určitém období.

Získaná data ukázala, že se úhrn srážek ve středním Mongolsku během posledních pár desítek milionů let snížil o 50 až 90 %. Centrální Asie ale byla relativně vlhká ještě dlouho poté, co se vyvýšily Himálaje a Tibetská plošina. Úbytek srážek se totiž projevil teprve před 30 miliony let, kdy došlo k vzestupu pohoří Changaj. Vysychání pak ještě urychlil vzestup Altaje před 5 až 10 miliony let. Autoři studie se domnívají, že právě tato dvě pohoří vytvořila srážkový stín, který blokoval přísun vlhkého vzduchu.

Zdroj: Stanford University