Po stopách „valašského Edisona“ – politika, vynálezce a vlastence Josefa Sousedíka

3. leden 2018
„Valašský Edison“ Josef Sousedík

Co všechno lze dokázat za pomoci psacího stolu, ořezané tužky a logaritmického pravítka? Neuvěřitelný osud vynálezce, továrníka a odbojáře Josefa Sousedíka se musel vejít do padesáti let života.

Narodil se 18. prosince roku 1894. Vsetínsko byl chudý kraj a nepřekvapí, že v rodině Sousedíkových se sedmi dětmi často děti musely čekat jedno na druhé, aby mohly jít ven. Dětské zimní boty byly údajně v rodině jen jedny.

Jakmile trochu povyrostl, šel do učení do známé nábytkářské továrny Thonet. Nebavilo ho to, propustili ho a musel zkusit štěstí jinde, v elektrotechnické továrně bratří Bubelů, kde se vyučil nástrojářem a elektromontérem. Elektřina ho ovšem chytla okamžitě a natrvalo. Cítil v ní možnost od základů změnit svět a ušetřit lidem dřinu. Jako samouk si ostatně už od dětství doma sestavoval nejrůznější elektrická „udělátka“.

Nikdo netušil, že z kluka jednou vyroste největší soukromý zaměstnavatel města Vsetína, který bude dávat práci stovkám lidí z celého okolí. V rekordně krátkém čase vybudoval Josef Sousedík ve dvacátých letech ve Vsetíně továrnu na elektromotory a svým postavením brzy znamenal pro kraj totéž co v nepříliš vzdáleném Zlíně Tomáš Baťa.

První elektromobil z roku 1927

Sousedíkův hybridní elektromobil z roku 1927

Škála Sousedíkových patentů a vynálezů dnes bere dech. Už v roce 1927 například sestrojil hybridní elektromobil, v němž jezdil do práce. Do sériové výroby se nedostal, ale to bylo pro mnohé jeho vynálezy typické. Sousedíka v první řadě zajímalo, zda a jak věci fungují, naopak slabinu bychom dnes mohli najít v jeho schopnosti prodat svůj úspěch.

Nástup nacismu v Německu sledoval Sousedík s velkými obavami a mnoho svých vynálezů přestal postupně zveřejňovat a patentovat, protože tušil, že by se mohly dostat do nepravých rukou. Ohrožení vlasti považoval za věc každého jednotlivce a začal dávat dohromady lidi ochotné jít do konfliktu s nepřítelem. Po vzniku Protektorátu se pak Josef Sousedík stal hlavou odbojové skupiny, která měla až dva tisíce členů! Odbojové aktivity sám financoval.

15. prosince 1944 se okno v tehdejším sídle gestapa na vsetínském Horním náměstí se stalo němým svědkem finálního dramatu – když Sousedík během výslechu na chvíli osaměl s gestapákem Franzem Kernerem, pokusil se situaci zvládnout sám, svého hlídače napadl a ještě se mu podařilo vyšvihnout se na okenní parapet. Seskočit už nestihl – Kernerova pistole byla rychlejší.

autor:Jan Sedmidubský