Po anabázi s předchozím ministrem je Zaorálek pro českou kulturu výzva k lepšímu, myslí si výtvarník David
Výtvarník Jiří David se do paměti širší veřejnosti zapsal především jako autor neonového Srdce na Hradě. Ani teď se neváhá vyjádřit k aktuální politické situaci.
„Myslím si, že po té příšerné anabázi s předchozím ministrem kultury, jehož jméno se mi ani nechce vyslovovat, je to pro českou kulturu určitá výzva k lepšímu. Lubomír Zaorálek je několikanásobně vyšší level,“ komentuje čerstvé obsazení ministerského postu.
Nezastupitelná role Fajta
„Osobnost Jiřího Fajta je nezastupitelná v roli, kterou hraje v zahraničním prostoru. Nemá ji nikdo z českých lidí, které na této scéně znám. Nikdo není v kontextu institucí, jako je MoMA, Tate Modern nebo Centre Pompidou..., a jejich ředitelů,“ vysvětluje, co si o kauze Babišovy vlády myslí jako člen kulturní obce a výtvarník.
Čtěte také
„Není nic automatického, že by ten, kdo se stane příštím ředitelem Národní galerie, vstoupil na stejnou palubu. Je to naprosto podstatné pro chod takových institucí, výměnných výstav a všech možných informací.“
Příliš důvěřuji lidem
Zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví považuje za svůj velký handicap přílišnou důvěřivost k lidem.
„Možná jsem se mýlil úplně ve všem. Snad možná všechno, co dělám, nemá smysl. Protože ten při své práci hledám právě v tom, v čem smysl není. Snad je to můj životní rozpor, rozpor člověka-občana a člověka-umělce. Občas docházím k vnitřnímu dialogu, kdy jeden popírá druhého. A když usínám, tak většinou pochybuji o obou,“ poznamenává.
Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Dozvíte se také zajímavosti o pedagogické činnosti Jiřího Davida, nebo o jeho názorech na výběr pedagogů do struktur školy. Věnovat se mimo jiné bude věkové hranici pedagogické a akademické funkce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
