Plzeň po měnové reformě: svědectví o povstání

Peníze měněné v žebráckém kurzu, konfiskace vázaných vkladů, životních pojistek, likvidace cenných papírů... Občané byli - se samozřejmou výjimkou komunistické věrchušky a bezpečnostních složek - ožebračeni o desítky miliard korun. Špatné hospodaření komunistů po roce 1945 a hlavně osm se prostě muselo nějak projevit a někdo - tedy občané - ho musel zaplatit.

V několika posledních týdnech před reformou se o jejím uskutečnění šířily různé fámy, ale i poměrně přesné informace, a to přesto, že se nové peníze tiskly kvůli utajení v Sovětském svazu. Chování prodejní sítě v posledních dnech před vyhlášením měnové reformy - šlo například o různé inventury a omezení či blokování prodeje určitého druhu zboží - pak napovídalo, že se něco skutečně chystá. Akce bezpečnostních složek spojená s vyhlášením reformy nesla název KULOMET, rozsah reakce rozhořčených občanů však vedoucí komunisty přece jen poněkud zaskočil.

V tehdejším Československu došlo k řadě stávek, demonstrací i k jiným projevům občanské nespokojenosti. Největších rozměrů však občanský odpor dosáhl v Plzni, kde v pondělí 1. června došlo ke skutečnému povstání, prvnímu v komunistické východní Evropě. Na jeho významu nic nemění ani fakt, že bylo - také díky své nekoordinovanosti a izolovanosti od zbytku země - záhy potlačeno. Demonstranti alespoň na čas dobyli městskou radnici, soud a na nějakou dobu ovládli vysílání městského pouličního rozhlasu.

V pořadu uslyšíte ukázky z cynického projevu Marie Zápotocké k Mezinárodnímu dni dětí 1953 (tj. 1. června), zastřené narážky na možnost stávek v projevu Antonína Zápotockého čtrnáct dní před reformou, "zdůvodnění" měnové reformy z úst tehdejšího předsedy vlády Viliama Širokého před mohutně aplaudujícím parlamentem a nadšené senilní kreace o úspěšnosti reformy z úst Zdeňka Nejedlého.

Kromě toho však z archivu Českého rozhlasu i z projektu Paměť národa z cyklu Příběhy dvacátého století uslyšíte i vzpomínky řady přímých účastníků povstání, a to o jeho průběhu i o následujících represích: propouštění ze zaměstnání, měsíčních i mnohaletých trestech odnětí svobody i vystěhování mnoha rodin z města.

I nejzákladnější údaje o povstání byly pak až do konce komunistického režimu systematicky potlačovány a vzpomínky žily hlavně v kolektivní paměti tohoto pozoruhodného města.