Petr Vizina: Obrazy v paměti

Co třeba tenhle: Do člunu, který se ve tmě houpe na neklidném moři, vytáhnou podivuhodnou bytost. Kymácivé světlo odhaluje její objemné tělo, běloba kůže kontrastuje s okolní černotou. Z obřích očních bulv stéká voda. Náhle, jakoby ozvěnou hlubin, leviatan ze dna lodi zasténá: Já su tak šťastné!

Pokud jste taky vyrůstali v Československu 70. let, asi víte, o čem mluvím; v dětství mě uhranuly televizní záběry otužilce Františka Venclovského, když překonal kanál La Manche, a i když detaily se od zápisu v mé paměti liší, to poselství mě pořád provází.

Počítám, že každá generace má své vlastní obrazy otištěné ve sdílené paměti. Kromě zjevení veřejných však existují i zjevení soukromá. Cosi nám utkvělo, ale těžko najdeme člověka, s nímž bychom viděné mohli probrat.

Schválně, jestli si pamatujete tohle: „Zabili jste mistra Jana Husa!" vmete desetiletý kluk do tváře katolickému knězi. Československo na přelomu 50. a 60. let, kluk by chtěl chodit do pionýra a být kosmonaut, jenže doma ho nutí navléknout rochetku a ministrovat v kostele. „Já ho nezabil," odvětí farář.

Tenhle dialog je z filmu Králíci ve vysoké trávě scenáristy Oty Hofmana, který se později zapsal do paměti seriály Pan Tau nebo Návštěvníci. Nevím, čím mi dialog kluka a faráře v zapomenutém černobílém filmu tolik utkvěl; snad zdánlivým sporem víry a pokroku. Možná spíš proto, že jde o dialog dvou outsiderů, ale s nikým jsem o filmu nemluvil, neznám totiž nikoho, kdo by film viděl.

Tohle všechno se mi vybavilo při četbě dopisu od člověka, který sice předsedá více než miliardě obyvatel planety, ale jeho vlastní jej často mají za outsidera. Dopis se jmenuje Laudato si a papež František jej odeslal pozemšťanům letos v květnu.

Je to strhující čtení o plundrování Země a vykořisťování člověka člověkem. Mění obvyklý pohled na realitu, asi jako když se z mořské obludy před očima vyklube unavený plavec. Neukazuje prstem na viníky, říká, že nás čeká společné dílo.

České Paulínky, tedy řeholnice ve službě literatury, dopis přeložily a vydaly zdarma. Snad tento dopis nepotká osud Králíků ve vysoké trávě - že by si o něm nebylo s kým promluvit.