Petr Vizina: Havel a test psychologů

Michael Žantovský, náš velvyslanec ve Velké Británii, je skutečně původní profesí klinický psycholog. Jenomže skutečnost očima psychologa znamená i v médiích, pracujících nutně s uměním zkratky, je až na čestné výjimky něco úplně jiného, než oč běží v Žantovského knize.

Psycholog dostává v médiích slovo většinou proto, aby podle několika málo indicií rychle dospěl k hodnotícímu soudu. Psycholog bývá vnímán jako inženýr lidské duše. Jakýsi kříženec mezi letištním skenerem, promptně prohlížejícím obsah břemen ve vašich rukách, a vědmou, jež podle onoho obsahu zavazadel přesně uhádne vaše vnitřní rozpoložení a možná i to, kam právě letíte a co vám zkříží cestu za pět let.

O Žantovského biografii Václava Havla neplatí nic z toho vševědoucího pohledu, přičítaného psychologům. Autor samozřejmě svou původní profesi nezapře. Věnuje se Havlovu dětství a dospívání s vědomím, že zážitky z té doby mohou být určující pro Havla disidenta a pozdějšího prezidenta. Nenajdeme tu ale indiskrétnosti, schované za odbornou fasádou psychologa.

Příznačné třeba je, jak Žantovský popisuje historku z přísně střeženého nemocničního pokoje, kam Havlova druhá žena Dagmar dovede léčitelku, aby nemocného prezidenta osvěžila energií z kamenů. Že pokoj navštívila esoterička a donesla kameny, odhalí teprve zkoumání, co to nemocného prezidenta tlačí do zad. Výsledný dojem i z tak pitoreskní historky je spíš ten, že milovanému člověku se jeho bližní snaží pomoci všemi možnými prostředky, podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Není pochyb o tom, že první obsáhlá biografie Václava Havla, sepsaná po jeho smrti, bude předmětem zkoumání historiků, politologů a pamětníků. Bude se debatovat nad otázkami, co Michael Žantovský ve své knize vystihl přesně, co už méně přesně a co naopak úplně pominul. Bude se debatovat o tom, jaký byl Václav Havel.

Výsledek je těžké před českým vydáním životopisu předjímat. Jedno je ale jisté už teď: Michael Žantovský, původní profesí klinický psycholog, svým textem rehabilituje obraz této profese v novinách a populárních příručkách. Psycholog je v první řadě dobrý pozorovatel a posluchač. Na posuzování a sudičství, a taky na hodnocení esoterického umění jsou tu jiní.