Zlo je společnost, která ustrne. V našem světě bylo všechno možné, ale mladí dnes čelí extrémně náročným výzvám, říká spisovatel
V Česku v roce 2060 bude mít hlavní slovo starší generace. Bude se rodit stále méně dětí a o seniory se nebude mít kdo starat. Nebo si tak alespoň budoucnost představuje spisovatel Leoš Kyša. „Bude to složité. Česko bude plné starých lidí, na to jsou statistiky, projekce a predikce, které jsou nevyhnutelné. Zvlášť když s tím politika za posledních 30 roků nic nedělá,“ říká o inspiraci pro svůj román Nástupci: Zápisky ze světa Gerontokracie.
„Se stárnutím se asi dá nějak pracovat, třeba řízenou migrací zaměřenou na konkrétní ročníky. Ale při tématu migrace všichni vytahují meče a vznikají politické a kulturní války,“ konstatuje Kyša. „A snahy stimulovat porodnost v Česku vždycky byly spíš proklamatorní a často velice bizarní. Ta diskuse se od revoluce vlastně nikdy nevedla vážně, což je dost děsivé.“
Čtěte také
Pokud bude předpovídaný trend i nadále pokračovat, dají se podle něj očekávat narůstající problémy v ekonomice, ale také ve zdravotnictví nebo v péči o seniory.
V románu ale tematizuje také mezigenerační spory, prodlužující se věk dožití nebo skeptickou perspektivu, s níž mladí hledí do budoucnosti.
„Dřív jsme si říkali: měj školu, vědomosti, znalosti, schopnosti. Jenomže spousta těch věcí dneska dokáže umělá inteligence nahradit,“ konstatuje. „A studenti z toho mají deprese a bojí se, protože jsou kreativní, chtějí psát, ale nevědí, jestli až vychodí vysokou školu, bude mít o jejich kreativitu někdo zájem, když AI bude stokrát lepší.“
Čtěte také
Nejistá budoucnost a uplatnění tak ovlivňuje nejen jejich volbu studovaného oboru, ale také kvalitu duševního zdraví nebo ochotu zakládat rodiny.
„Každý se umí smát generaci Z, že jsou flákači, ale mladí žijí v extrémně náročném a komplikovanějším světě, než jsme kdy museli žít my,“ upozorňuje Kyša. „Já jsem příslušník nejšťastnější generace v dějinách této země. My jsme vyrostli ve světě po revoluci, kde bylo všechno možné, měli jsme svobodu a strašně moc možností. Ale dívám se na mladý lidi a říkám si, jaké možnosti mají oni teď a jaké výzvy je čekají.“
Zadrhlý systém
Vzhledem k probíhajícím změnám a rozmachu technologií se v díle objevují i postavy mladých lidí, kteří se digitálnímu světu snaží vymezit a v offline světě hledají svoji autenticitu.
Čtěte také
Mezi hrdiny jsou ale především jednotlivci, obyčejní lidé žijící své každodenní životy. Problémy, se kterými se v něm musejí vypořádávat, je proto zpravidla přesahují.
„Společnost, která bude stárnout, bude konzervativnější a ustrnulejší. Svůj systém, i když se bude zadrhávat a rozpadat, nebude mít důvod radikálně měnit,“ popisuje. „Umírající systém, který odmítá změnu, je tady vlastně nepřítel, protože zlo je ta společnost, která ustrne.“
Mezigenerační boj je pak založený hlavně na snaze mladších generací změnit svět, která permanentně naráží na status quo nastolený a udržovaný jejich předchůdci.
Čtěte také
Nejistou budoucnost a vlastní postavení ale v rozbouřeném světě sebekriticky přiznává i sobě. Toho, že by ho v tvorbě nahradila umělá inteligence se ale neobává.
„Riziko každého umělce je, že vždycky přijde někdo mladší a hezčí, což se nestane v rozhlase, ale u nás spisovatelů se to stát může,“ uzavírá Kyša.
Jakou roli bude hrát v roce 2060 éra Andreje Babiše? Podaří se mladým návrat do offline světa? A jak změní AI uměleckou tvorbu? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Petr Vizina.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
