Petr Schwarz: Události týdne
Hned poté, co si bývalý prezident Klaus cítil potřebu zase jednou trochu plivnout na svého předchůdce a svěřit se médiím, že to on byl větší mánička i disident než Havel, jen svět nějak na jeho velikost zapomněl, současný prezident Zeman dokázal opravdu zaujmout média od nás až po Austrálii.
Po celém světě si všimli jeho brilantního státnického slovníku použitého v rozhlasových Hovorech z Lán, kterýžto německý tisk výmluvně označil za Faekalsprache.
Zeman pak mnohokrát vysvětlil, že se za použité výrazy omlouvat nikomu nebude, což snad ani nikdo nečekal. V záplavě prezidentových sprosťáren pak trochu zanikl jeho novotvar „pražská lumpenkavárna“ mající předobraz v Marxově termínu lumpenproletariát, který nám zřejmě má naznačit, že pan prezident se zasekl v éře vyžadující třídní boj.
Pan prezident se také pochlubil, jak jeho podání si ruky s čínským podnikatelem přineslo Česku devatenáctimiliardovou investici a tedy ohromný užitek. Podle známé poučky, že ďábel je v detailech, je ale potřeba dodat, že jak se ukázalo, za oněch devatenáct miliard chtějí čínští podnikatelé koupit třetinu ještě nedávno slovenské a nyní česko-slovenské finanční skupiny J+T, což spíše přináší otázku, jestli něco podobného bude našemu státu k užitku či ke škodě, nebo vůbec k něčemu.
Poslanci se zřejmě tento týden domnívali, že už pracovali dost, a tak jich ve čtvrtek přišla pouhá pětina, což znamenalo, že se nefachalo, protože to na hlasování o čemkoli je prostě málo.
Na konci týdne si to pak přes média na férovku rozdali ministr zdravotnictví Němeček a zřejmě Zemanovým slovníkem rozkurážený vicepremiér Babiš – Němeček Babiše obvinil, že jím vlastněná média proti němu vedou lživou kampaň, na což Babiš Němečka přes Twitter poslal na protialkoholní a psychiatrické vyšetření a nádavkem jej nepřímo obvinil ze stomilionové zlodějny – prostě vztahy ve vládní koalici jsou nadále korektní a dělné.
Mezitím si bývalý ministr dopravy Zemanovy prezidentské vlády Žák zajel vládním speciálem a s vládní delegací na návštěvu Británie, i když nikdo nevěděl, kdo ho na ni vlastně pozval a jak se ukázalo, zřejmě nikdo, což ukázalo, že vládním speciálem si zřejmě může létat, kdo chce.
Na východě Ukrajiny si vzbouřenci uspořádali volby, ve kterých byli vítězové jasní dopředu, a které kromě Moskvy nikdo neuznává. Tyto takzvané volby ale značně zostřily situaci a té určitě nepomohlo ani vyhlášení jednoho ze separatistických vůdců, že válka skončí až v Oděse, tedy že vzbouřenci hodlají dobýt i tu většinu jižní Ukrajiny, která nyní v regulérních ukrajinských volbách podpořila současný stát.
Ukrajinská armáda pak na konci týdne oznámila, že z Ruska na frontu dorazilo přes třicet tanků, vzbouřenci zas oznámili, že útočí ukrajinská armáda, takže je jasné jen to, že příměří už nemá v podstatě žádnou šanci.
Časopis Forbes mezitím vyhlásil ruského prezidenta Putina nejmocnějším mužem planety a Moskvou na podporu svého vůdce pochodovaly desetitisíce demonstrantů. Putin sám pak zaujal hned několika výroky, třeba pochválením známého sovětsko-německého paktu před druhou světovou válkou, kterým si nacisté a komunisté dělili území jiných zemí, což ukazuje, jakou představu o politice současné vedení Ruska má.
Ve volbách do amerického Kongresu zvítězili republikáni, což pro demokratického prezidenta Obamu bude znamenat značný problém ještě během zbývajících dvou let mandátu něco prosadit.
Francouzský přímo zvolený prezident, socialista Hollande, dosáhl toho, co ještě žádný jeho předchůdce – po dvou letech ve funkci ho podporuje pouhých dvanáct procent voličů, těm ostatním asi došlo, že sliby nejsou všechno.
Dav v Pákistánu upálil zaživa křesťanský pár obviněný z toho, že prý spálil Korán, obvinění však zřejmě bylo lživé.
Ať dokážeme rozeznat pravdu a lež přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.