Petr Šabata: V Česku žijí čtyři miliony lidí v ohrožení. Dá se jim pomoct?

Vyplývá to z unikátního průzkumu, který ve spolupráci s Českým rozhlasem připravili sociologové Daniel Prokop, Paulína Tabery a Martin Buchtík a agentury Median a STEM/MARK.

Čtěte také

Český rozhlas představil sociologický průzkum Rozděleni svobodou. Česká společnost se dělí na šest společenských tříd

Do nejnižší třídy, pojmenované jako strádající, patří podle rozsáhlého průzkumu takřka 18 procent společnosti, a do třídy ohrožené pak 22 procent. Jinými slovy – 40 procent české společnosti nevlastní dům, byt či jiný větší majetek, málo vydělává, neovládá cizí jazyky a v případě životního maléru má jen části z nich kdo pomoct.

To platí po několika letech velmi dobrého růstu HDP, ve chvíli, kdy zřejmě stojíme na prahu horších ekonomických časů.

Když vydali statistici před časem údaje o tom, že příjmovou chudobou je v Česku ohroženo jen necelých deset procent lidí a patříme tak s úrovní skandinávských zemí k nejlepším v EU, byl to důvod k optimismu.

Časovaná bomba

Čtěte také

Jan Vávra: Rozdělení Evropy a napětí ve společnosti

Čerstvý průzkum zadaný Českým rozhlasem v projektu Rozděleni svobodou je ale mnohem plastičtější – sociologové zkoumali nejen majetkové poměry a příjem, ale i to, jaké kontakty a vazby mají lidé ve společnosti, jaký mají kulturní kapitál, zda ovládají digitální technologie. Tedy jaké mají předpoklady obstát ve složitém světě, čelit případným krizím a stoupat po společenském žebříčku vzhůru. Pro čtyři z deseti lidí je to velmi obtížné, ne-li nemožné.

Nebylo by správné lámat hůl nad nejnižší třídou – strádající – ale o vývoji české společnosti v příštích letech rozhodne osud třídy druhé nejnižší, tak zvané ohrožené. Ta má totiž sociální i kulturní potenciál ke zlepšení, ale sama ho nedokáže využít. Je jednou nohou na bezpečném břehu a druhou hluboko v dravém proudu řeky.

Ohrožená třída je největší ve společnosti – patří sem víc než pětina lidí. To jsou více než dva miliony rozličných osudů, ale jedno mají společné – potřebují podporu, aby se dostali blíž ke společenskému středu. Byla by to velmi výhodná investice pro celou zemi – posílilo by ji to ekonomicky, sociálně i politicky.

Čtěte také

Chybí nám tichá shoda na základních hodnotách, popisuje rozdělenou českou společnost filozof

Ohrožená třídu má solidní sociální, kulturní i lidský kapitál, ale mizerný majetek a příjmy. Úplně ze všech tříd nejvíc – dokonce víc než nejnižší třídu strádající – tyto lidi postihuje rozpad rodiny, stále taky nezaměstnanost a exekuce, 16 procent má problémy s bydlením. Sociologové je charakterizují slovy: „Jde o zapomenutou třídu, která netěží z globalizace, nástupu digitalizace a pravděpodobně nedokáže zachytit ani budoucí trendy.“

Vyloženě strašná zpráva je, že skoro 62 procent této třídy jsou ženy, často s malými dětmi. Patří sem ale i důchodci, kteří shání každou brigádu, aby měli dost peněz na léky…

Výzkum Českého rozhlasu dává seriózní a podrobné informace státu i nevládním organizacím, že je tu časovaná bomba a že je možné ji zneškodnit.

Petr Šabata|foto: Khalil Baalbaki

A vlastně nejde jen o to, jestli vláda, kraje, obce, neziskové organizace a sousedé těmto ohroženým nejistým lidem pomohou stavět se na vlastní nohy. Rozhoduje se také o tom, zda česká společnost bude společností lhostejnosti, cynismu a nerovnosti, nebo společností slušnosti, důvěry a naděje.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus