Petr Šabata: V Česku žijí čtyři miliony lidí v ohrožení. Dá se jim pomoct?

Tisková konference konající se k projektu Rozděleni svobodou.

Čtyři z deseti lidí v Česku spadají do dvou společenských tříd, které nejlépe vystihují slova jako ohrožení, strádání, nezaměstnanost, exekuce a nejistá budoucnost.

Vyplývá to z unikátního průzkumu, který ve spolupráci s Českým rozhlasem připravili sociologové Daniel Prokop, Paulína Tabery a Martin Buchtík a agentury Median a STEM/MARK.

Do nejnižší třídy, pojmenované jako strádající, patří podle rozsáhlého průzkumu takřka 18 procent společnosti, a do třídy ohrožené pak 22 procent. Jinými slovy – 40 procent české společnosti nevlastní dům, byt či jiný větší majetek, málo vydělává, neovládá cizí jazyky a v případě životního maléru má jen části z nich kdo pomoct.

To platí po několika letech velmi dobrého růstu HDP, ve chvíli, kdy zřejmě stojíme na prahu horších ekonomických časů.

Když vydali statistici před časem údaje o tom, že příjmovou chudobou je v Česku ohroženo jen necelých deset procent lidí a patříme tak s úrovní skandinávských zemí k nejlepším v EU, byl to důvod k optimismu.

Časovaná bomba

Čerstvý průzkum zadaný Českým rozhlasem v projektu Rozděleni svobodou je ale mnohem plastičtější – sociologové zkoumali nejen majetkové poměry a příjem, ale i to, jaké kontakty a vazby mají lidé ve společnosti, jaký mají kulturní kapitál, zda ovládají digitální technologie. Tedy jaké mají předpoklady obstát ve složitém světě, čelit případným krizím a stoupat po společenském žebříčku vzhůru. Pro čtyři z deseti lidí je to velmi obtížné, ne-li nemožné.

Nebylo by správné lámat hůl nad nejnižší třídou – strádající – ale o vývoji české společnosti v příštích letech rozhodne osud třídy druhé nejnižší, tak zvané ohrožené. Ta má totiž sociální i kulturní potenciál ke zlepšení, ale sama ho nedokáže využít. Je jednou nohou na bezpečném břehu a druhou hluboko v dravém proudu řeky.

Ohrožená třída je největší ve společnosti – patří sem víc než pětina lidí. To jsou více než dva miliony rozličných osudů, ale jedno mají společné – potřebují podporu, aby se dostali blíž ke společenskému středu. Byla by to velmi výhodná investice pro celou zemi – posílilo by ji to ekonomicky, sociálně i politicky.

Ohrožená třídu má solidní sociální, kulturní i lidský kapitál, ale mizerný majetek a příjmy. Úplně ze všech tříd nejvíc – dokonce víc než nejnižší třídu strádající – tyto lidi postihuje rozpad rodiny, stále taky nezaměstnanost a exekuce, 16 procent má problémy s bydlením. Sociologové je charakterizují slovy: „Jde o zapomenutou třídu, která netěží z globalizace, nástupu digitalizace a pravděpodobně nedokáže zachytit ani budoucí trendy.“

Vyloženě strašná zpráva je, že skoro 62 procent této třídy jsou ženy, často s malými dětmi. Patří sem ale i důchodci, kteří shání každou brigádu, aby měli dost peněz na léky…

Výzkum Českého rozhlasu dává seriózní a podrobné informace státu i nevládním organizacím, že je tu časovaná bomba a že je možné ji zneškodnit.

Petr Šabata

A vlastně nejde jen o to, jestli vláda, kraje, obce, neziskové organizace a sousedé těmto ohroženým nejistým lidem pomohou stavět se na vlastní nohy. Rozhoduje se také o tom, zda česká společnost bude společností lhostejnosti, cynismu a nerovnosti, nebo společností slušnosti, důvěry a naděje.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus