Jan Vávra: Rozdělení Evropy a napětí ve společnosti

13. červen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Česko a Evropská unie
0:00
/
0:00

Premiér Babiš již několikrát v poslední době prohlásil, že je třeba zásadně posílit vliv Evropské rady, tak aby měla největší slovo, větší než Evropská komise nebo Evropský parlament.

Podle jeho jiných vyjádření je celkem pravděpodobné, že se bude snažit prosazovat tento cíl ve spolupráci s ostatními vůdci zemí Visegrádské čtyřky. Toto vyjádření je jen dalším příkladem jeho zvráceného chápání parlamentní demokracie, jehož jiným projevem je oblíbená teze o tom, že stát je třeba řídit jako firmu.

Karel Hvížďala: Volby do EU a nebezpečné lži

Evropská unie

Marketing některých politických stran či mocenských center v době globalizace, kdy skutečná politika inkarnovala, jak říká filozof Miroslav Petříček, v globální šachy, které se hrají na šachovnici pokrývající celou planetu, na níž probíhá celá řada šachových utkání, v nichž každý tah v jedné hře ovlivňuje tahy na ostatních šachovnicích, počítá s tím, že pro většinu lidí je tato představa příliš abstraktní.

Šokující by mělo být, že Babiš takto mluví v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Pokud nejrůznější kritici EU hovoří o údajném deficitu demokracie, podobné kroky by tento deficit jen zvyšovaly. Posilování pravomocí evropského parlamentu a jeho posun směrem k takovému fungování, jaké známe u parlamentů národních států, by naopak tento údajný deficit bezesporu zmenšovalo.

Když bude naše země navíc na této nedemokratické iniciativě spolupracovat s již tak toxickým sdružením zemí Visegrádu, naší pověst v civilizovaném světě to rozhodně nezlepší. Není to ten pravý krok v době, kdy evropské volby potvrdily stále se zvětšující rozdíl mezi západními demokraciemi a postkomunistickými zeměmi.

Zatímco v zemích, které mají zažitou tradici parlamentní demokracie, triumfovali zelení a liberálové, v bývalých postkomunistických zemích utvrdili svoje postavení autoritářští konzervativci, populisté a nacionalisté. Jedinou světlou výjimkou je Slovensko. Tento stále zřetelnější rozdíl nevěští pro budoucnost naší země nic dobrého.

Nákaza, kterou po sobě zanechal komunismus

Pokud se budeme přibližovat Polsku a Maďarsku, nebude se jen zvětšovat rozdíl mezi námi a západní Evropou, ale i napětí uvnitř české společnosti. Přitom už teď se projevuje minimálně nedůvěra mezi Prahou a většími městy na jedné straně a zbytkem republiky na straně druhé.

Petr Holub: Nejproblémovější země v Evropě

Premiér Andrej Babiš na schůzi vlády

Proběhl týden s audity Evropské komise a atmosféra v zemi se změnila, jak ji ještě podtrhla stotisícová demonstrace na Václavském náměstí. Podstatné na tom je, že změna má mezinárodní rozměr.

Tento trend, kdy větší část evropské společnosti chce bránit dalšímu devastování planety, usiluje o větší spolupráci na evropském kontinentu a je solidární s uprchlíky, zatímco ta menší část se chce zabarikádovat doma, vést co nejpohodlnější konzumní styl života a za slib jistoty se klidně podřídí autoritářským vůdcům, povede k dalším a dalším vzájemným nepochopením.

Určitá naděje se skrývá v mladé generaci, která – jak se ukazuje – není lhostejná ke globálním problémům a ukazuje menší ochotu vést konzumní styl života svých rodičů. I v naší zemi není tato generace zřejmě již zatížena stereotypy snah o přizpůsobení se mocným, jaké v předchozích generacích zanechaly totalitní režimy, zejména ten komunistický.

Jan Vávra

Úcta k autoritě, oddanost autoritativním vůdcům, jakých jsme v Maďarsku, Polsku a částečně i ČR svědky, tendence uzavírat se do národních společenství a zde hledat ochranu a smysl života, potvrzuje, že komunismus po sobě zanechal – kromě sousty zmařených lidských životů několika generací, zdevastované krajiny a ekonomické zaostalosti – i nákazu nebezpečnější, než jsme si v době pádu komunismu uvědomovali. Nákazu, která ještě po dlouhá desetiletí ovládá lidský mozek. A to je možná jeho největší zločin.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio