Petr Honzejk: Nová strana GEN je dokonalá ukázka, jak to v politice nedělat
Nově vznikající politické projekty lze v zásadě roztřídit do tří skupin. Na ty, které mají dobrou šanci na úspěch, ty, u kterých je průlom nejistý a ty, které mají šanci limitně se blížící nule. Nový projekt odpadlíků od hnutí ANO s názvem GEN patří do třetí skupiny. A kdyby existovala čtvrtá, nazvaná nula nula nic, patřil by spíše tam.
Dá se na něm nicméně dobře ukázat, jak to, když zakládáte novou stranu, opravdu nedělat.
Čtěte také
Projekt GEN, který se definuje jako středopravá strana, vede bývalý místopředseda pražského ANO Vojtěch Ryvola. V téhle větě jsou hned čtyři problémy. Zaprvé ve středopravé části politického spektra je přeplněno, zkoušet to zrovna tam je jako cpát se do přeplněné tramvaje. Může se vám sice povést někoho vystrčit, ale spíš vypadnete vy a tramvaj vám přejede nohy.
Zadruhé když řeknete Vojtěch Ryvola, tak naprostá většina lidí bude reagovat: „Kdo?!“ Prostě každý nový projekt potřebuje silného a známého lídra. Ryvola sice může spoléhat na to, že zaujme originální vizáží a tím, že bydlí na pivovarnické lodi na Vltavě, ale ač politika je trochu estráda, přeci jen to není ten typ originality, který by v politice, najmě celostátní, mohl bodovat.
Vystihnout ducha doby
No a konečně, pokud někdo chce oslovit středopravé voliče, těžko to může dělat se sestavou odpadlíků od Andreje Babiše. Tito voliči zpravidla oligarchu upřímně nesnášejí, takže prozření odpadlíků sice mohou ocenit, ale ne natolik, aby jim dali svůj hlas. Spíše jim budou trochu podezřelí, že se vůbec dali někdy Babišem obalamutit.
Čtěte také
Z tohoto důvodu GENu moc nepomohou ani známější tváře v roli poradců – Ivana Pilného, který byl ministrem financí za ANO a bývalý ostravského primátor za ANO Tomáš Macura.
Zakladatelé nové strany operují s tím, že podle jakéhosi průzkumu mají potenciál na zisk 14 a půl procenta voličských hlasů. To vyhlíží jako ohromující číslo. Jenže to je možná potenciál mýtické životaschopné osobnostmi nabité alternativy k vládní čtyřkoalici, o které sní, když náhodou spí třeba Miroslav Kalousek. Ale rozhodně ne formace z vltavské pivní lodi.
Ale i kdyby to reálný potenciál GENu byl – potenciál není nic, než holub na střeše. Pokud bychom sečetli potenciály, se kterými operují všechny politické strany a hnutí, dostali bychom se někam k třem stům procent voličských hlasů, což je, jak uznáte, kdekoli mimo Rusko do reality volebního výsledku poněkud nepřenositelné.
Čtěte také
Abychom to zkrátili. Aby měla nové strana šanci na úspěch, musí vystihnout ducha doby a mít známé tváře, které problémy, ať už skutečné, nebo domnělé, pojmenují. Což byl ve své době případ TOP 09 reagující na poptávku po úsporách ve veřejných financích, v čele s Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem.
Hnutí ANO s reakcí na společenský pocit, že „všetci kradnú“, vedené mogulem Andrejem Babišem. Nebo teď Motoristů využívajících odporu ke Greendealu a výchylce společenského kyvadla směrem ke konzervatismu a nacionalismu a spojovaných s Filipem Turkem.
Strana GEN naproti tomu neříká nic, co by neříkala spousta jiných a to „nic“ neříká nikdo výrazný. Čeká ji tedy s největší pravděpodobností podobný osud, jako jiný pravicový projekt vyznačující se také velkýma očima.
Vzpomínáte ještě na stranu Realisté z roku 2017? Vedl ji tehdy politolog Petr Robejšek. Tvrdil, že má volební potenciál (ano, zase ten potenciál) přes 20 procent. A realita Realistů: 0,71 procenta ve sněmovních volbách, rok a půl na to zánik pro nezájem.
U GENu, aby to bylo aspoň trochu zábavné, se můžeme sázet, jestli to bude o pár desetin méně, nebo více a zánik přijde o pár měsíců později, nebo dříve. Ale to je zhruba tak všechno, co s ním má smysl dělat.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
