V poryvech politických krizí to vypadá, že 17. listopadu není co slavit.
Vypadá to dokonce tak, že po 29 letech znovu nastal čas protestovat proti panujícím poměrům, ať už se člověku nelíbí současná podoba exekutivy nebo opoziční útoky na ní.
Každé výročí, jako tomu bylo již u 28. října, by mělo být nejen důvodem k oslavám, ale jak často připomínají sociologové, i záminkou k hlubšímu a sebekritickému zamyšlení, které událost zařadí do širšího kontextu.
V každém případě se nepříjemně relativizují všechny vzpomínky na období, kdy se zdálo, že se konečně otevírají brány lepšího světa, svobody a lidské důstojnosti.
Veřejné poměry nebyly před rokem 1989 snesitelné, dnes už sice není diktatura, může se však zdát, že o mnoho snesitelnější nejsou ani teď, kdy máme možnost zástupce občanů svobodně volit. Třeba je to tím, že nemáme z koho vybírat a nám samotným se do špinavé politiky nechce.
Je tedy možné, že tehdy koncem roku 1989 k černobílé změně od špatného k dobrému nedošlo. Přesto stojí za to připomenout, jak a proč k tehdejší epochální politické změně došlo. Někdy se říká, že Čechům nešlo o svobodu, ale o prostý konzum. Když jsme o demokracii neusilovali, pak ani není divu, že zdejší demokracie nefunguje a potácí se v krizích.
Tento výklad ovšem od skutečného vysvětlení spíše odvádí. Je pravda, že koncem 80. let byl socialistický blok ve vážných hospodářských potížích a mimo jiné se tak ukázalo, že jeho ekonomický model nestíhá držet krok s výkonnějším kapitalistickým systémem.
Napřesrok touhle dobou to budou tři desetiletí, co konečně i v tehdejším Československu nastal „rok zázraků“.
To bylo zvlášť nepříjemné v zemích, které nabídkou sociálních jistot a do té doby nevídané úrovně konzumu vyrovnávaly nepříjemný pocit z neustálého dohledu represivních složek. Dlouho se dařilo zvláště v zemích typu Maďarska a východního Německa, které dokázaly produkovat relativně kvalitní spotřební zboží a v určité míře ho dovážet ze Západu.
Něco se však pokazilo počátkem 80. let v období ropných krizí, kdy postupně začal ropu zdražovat i Sovětský svaz. Východoevropské státy přišly o cenné devizy, které získávaly přeprodáváním ropných výrobků, musely si půjčovat od západních bank a složily se při první větší krizi, tedy během exodu východních Němců na západ. Jak mohly proti uprchlíkům zasáhnout, když by jim pak už nikdo nepůjčil.
Vzpomínkové shromáždění studentů k uctění památky zavražděného studenta Jana Opletala v roce 1939 přerostlo 17. listopadu 1989 v mohutnou pražskou demonstraci požadující politické reformy. Jaký byl první týden po demonstraci ve vysílání Svobodné Evropy?
Československá ekonomika byla v tomto ohledu stabilnější, v cizině se nezadlužila, ovšem ropný šok dolehl na místní obyvatelstvo v podobě nedostatku spotřebního zboží. Možná to někdo hodnotí jako nezřízenou touhu po konzumu, ve skutečnosti si však na příkladu zásobování obyvatelstva a také drastického omezení investic mohl každý všimnout, že ekonomicky země nefunguje.
Možná nešlo všem úplně v jádru o politickou svobodu, jisté však bylo, že bez uvolnění ekonomických a tedy i politických poměrů nebude možné dát hospodářství dohromady. Tento praktický rozměr byl v listopadu 1989 určitě přítomen v motivacích většiny obyvatelstva.
Při dnešním hodnocení uplynulých let je proto namístě zkoumat, do jaké míry se osvědčila ekonomická svoboda, spojená ovšem v kapitalismu s přísnějšími pracovními podmínkami.
Možná souvisí nespokojenost s politickými špičkami s tím, že těžce snášíme stres spojený s nástupcem málo regulovaného kapitalismu a že volíme lidi, od kterých si marně slibujeme, že nás toho stresu zbaví. Pak jsme přirozeně zklamáni. Jak říkal nejen Marx, základem života společnosti je ekonomika.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
