Petr Hartman: Politické hříchy Miloše Zemana neskončí u Ústavního soudu
Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mně kritizovat, to je však zhruba všechno, co můžete dělat.
Takový by mohl být vzkaz prezidenta republiky těm senátorům, kteří na něj chtějí podat žalobu k Ústavnímu soudu.
Jiří Pehe: Otázka prezidentské (ne)způsobilosti
Okolo hlavy státu se u nás dějí podivné věci. V případě prezidentových opakovaných pokusů posunovat s pomocí svérázných výkladů ústavy náš ústavní systém od parlamentní demokracie k prezidentskému systému, vesměs panuje politické ticho.
Měla by být založena na několika skutcích, kterými měl Miloš Zeman hrubě porušit ústavu této země. Zatím nejsou sepsány ani na papíře, natož, aby je zkoumali muži a ženy v talárech.
Pouze od nich by mohl zaznít autoritativní verdikt, zda prezident republiky skutečně hrubě porušil ústavu. Pokud by rozhodli, že ano, přišel by o svůj úřad.
K tomu v tuto chvíli nedojde. K Ústavnímu soudu žaloba nedorazí. Musely by ji podpořit obě parlamentní komory. V případě sněmovny je prakticky vyloučené, že by pro něco takového zvedlo ruku minimálně 120 poslanců.
Být zadobře s prezidentem se může hodit
U Senátu stačí tři pětiny přítomných, přesto se budou hledat jen těžko. I kdyby se daly dohromady, bez souhlasu sněmovny žaloba být podána stejně nemůže.
Lukáš Jelínek: Po Zemanovi potopa?
Těžko počínání prezidenta Zemana v posledních měsících popsat jinak, než že se chová jako utržený ze řetězu. Opakovaně zkouší, co politický a právní systém unese.
Miloš Zeman to dobře ví a podle toho se i chová. S ústavou této země zachází velmi svérázným způsobem. Občas si ji vykládá v rozporu s tím, jak byla myšlena a jak by měla být logicky naplňována.
Ověřit jsme si to mohli při tvorbě vlád, jmenování či odvolávání ministrů, přístupu k zahraniční politice, respektováni či spíše nerespektování verdiktů soudů a podobně.
Opakovaně si Miloš Zeman mohl potvrdit, že se takto chovat může. Reálně mu nehrozí, že by byl ve svém nešetrném zacházení s ústavou nějakým způsobem omezován.
Poslanci a senátoři si za to mohou sami. Podlehli tlaku veřejného mínění a změnili způsob volby prezidenta. Vybírají ho přímo lidé. Hlava státu se tak může odkazovat na jejich podporu.
Jiří Leschtina: Zeman a jeho zdivočelý kancléř
Vztekle a s nadávkami zareagoval hradní kancléř Vratislav Mynář na odhalení týdeníku Respekt, že se dvakrát sešel s ústavním soudcem Vojtěchem Šimíčkem.
Názory zákonodárců nemusí brát příliš v potaz. Ti zároveň ztížili podmínky pro podání žaloby na hlavu státu k Ústavnímu soudu. Je pro ni potřeba získat takovou většinu v parlamentu, která se dohromady stejně nedá.
Být zadobře s prezidentem se řadě politiků může hodit. U Miloše Zemana to platí obzvlášť. Je to člověk, který nezapomíná na každého, kdo mu podle něj ve zlém zkřížil cestu. Dokáže využít každé příležitosti k tomu, aby se mu za to pomstil.
Dlouho by o tom mohl vyprávět například bývalý premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Zkrátka nemalá část poslanců a senátorů nebude chtít vyrazit do boje s prezidentem. Zvlášť v momentu, kdy by se pustili do předem prohrané bitvy.
Podobně neuvažuje část politiků, která dává veřejně najevo, že Miloš Zeman se v některých momentech nechová tak, jak se od něj podle ústavy očekává. Byť to na aktivity prezidenta nebude mít zásadní vliv, je užitečné mu jeho politické hříchy veřejně připomínat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
