Petr Fischer: Revoluce televizního ředitele Součka
Nepřináším revoluci, prohlašuje opakovaně nový generální ředitel České televize, Jan Souček. Přitom právě revoluce by v této bouřlivé době byla potřeba jako sůl: digitální proměna světa, rozpůlená společnost, kterou má ČT obsluhovat, neochota lidí platit veřejné služby. Kdy jindy by se televize, která takovou službu poskytuje, měla připravit na radikální změnu.
Většina plánů, které budoucí ředitel doposud předkládal, ale jistým náznakem revoluce je. Vybírat koncesionářské poplatky za každou přípojku elektřiny, co jiného to v Česku je než revoluce? A ne zrovna malá. Češi si zvykli, že vše veřejné je takzvaně zadarmo, když to potřebujeme, vezmeme si to, když ne, nebereme a děláme, že nic platit nemusíme. Brát si poplatky jen za to, že můžete sledovat televizi v jakékoliv současné podobě, vypadá jako omezování svobody.
Čtěte také
Je to ale asi podobné omezení, jako že se z daní platí hasičský sbor či policie, které taky většinou vůbec nepotřebujeme. Ale běda, když nedorazí, když jsou potřeba, to musí přijít hned, protože je platíme. Koncesionářské poplatky za veřejnou mediální službu jsou poplatky za udržení infrastruktury, za možnost užívat jakékoliv televize či rozhlasové vysílání na území Česka, nic víc. A z této možnosti se lze jen těžko vylučovat.
Jan Souček se vydal na tenký společenský a politický led, na kterém se s Čechy bude velmi rychle bořit do vody. A už to je samo o sobě revoluční: prakticky žádný ředitel veřejnoprávního média se v minulosti nepustil do vyčištění této slepé skvrny společnosti, v níž se odhaluje obecně sdílené falešné pojetí svobody a licoměrnost politiků, kteří ze strachu z kritiky televize a ze zloby voličů raději nechávají koncesionářské dilema vyhnívat.
Čtěte také
Ředitel Souček chce umírnit populistický rozměr televize, chce oživit a přeformátovat některé pořady, jiné zrušit, zkrátka dát přednost pořadům veřejné služby. To jako revoluce nevypadá, i když v podstatě je. ČT se často oháněla zakladatelskou hodnotovou triádou vzoru mediální veřejné služby, britské BBC, „Informovat, vzdělávat, bavit“.
V posledních letech se ale v honbě za sledovaností, která jako prsten moci diktuje všem, pořadí otočila. Dnes už platí spíše bavit, pak informovat, nejlépe zábavně, nakonec vzdělávat či poučovat. Pokud Jan Souček tento důraz otočí, tedy na informovat, vzdělávat a pak i bavit, bude to revoluce nejen pro lidi v televizi, ale i pro občany čili diváky.
Žádná revoluce
Čtěte také
Nový ředitel nastoupí až na podzim, první výsledky jeho mise budou tedy vidět někdy za rok. Bude dobré sledovat, zda pouze přeformátoval a umírnil některé provokativní pořady, jak čtou Součkova vystoupení kritici, nebo zda skutečně opět hledá a nachází náplň veřejné služby.
Aby to k něčemu bylo, musela by se do debaty pustit celá společnost, která pak skrze politiky musí uzavřít novou smlouvu o veřejné mediální službě. Svět se za třicet let změnil natolik, že je to nutnost. Strach z populistů a dezinformátorů musí jít stranou. Beztak jsou všude a v dohledné době se jich jako společnost jen tak nezbavíme.
V tomto smyslu má ředitel Souček pravdu, žádná revoluce. Tou bude až nová dohoda o veřejné službě, které se všichni tak bojí…
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
