Pavel Polák: Pět měsíců před parlamentními volbami si v Německu skvěle stojí Zelení

Na rozdíl od sociálních demokratů nejsou Zelení skomírající partají, ale stranou na vzestupu, a to už několik let. Před čtyřmi lety získali ve volbách necelých devět procent.

Čtěte také

Adam Černý: V Německu kancléřku může vystřídat kancléřka

Poté, co nikoli jejich vinou zkrachovala trojkoaliční jednání, vyměnili Zelení své lídry. Tradiční mužsko-ženský tandem obsadil Robert Habeck a Annalena Baerbocková, kterým se podařilo udělat ze Zelených stranu ne pro deset procent voličů, ale pro dvacet. Aktuálně jim průzkumy přisuzují dokonce 26 procent. 

Co způsobilo tuto zelenou vlnu, která se v Německu vzedmula? No, zdvihá se delší dobu. Zelení výrazně zabodovali už v roce 2018 v zemských volbách v Bavorsku, kde obsadili druhé místo. Zabodovali tehdy tím, na co němečtí voliči slyší – životní prostředí, udržitelný rozvoj a také hlavně tím, že během migrační krize nedělali žádné názorové veletoče.

Robert Habeck tehdy na jednom z předvolebních mítinků v centru Mnichova říkal, že bavorské volby mohou být změnou politického trendu v zemi. Zdá se, že byly.

Německý volič nemá rád velké změny

Zeleným jistě prospívá, že jejich hlavní agenda – tedy téma životního prostředí – se v Německu stává čím dál více mainstreamem. Zelenou agendu je možné nalézt i v programech většiny parlamentních stran. Přičemž Zelení si v myslích voličů udržují v této oblasti nadále expertní postavení.

Čtěte také

Pavel Polák: Je německá politika klimaticky hysterická?

Zelení se také pod vedením dvojice Habeck-Baerbocková zbavili jisté nekompromisnosti v požadavcích, která odrazovala voliče v politickém středu. Konec spalovacího motoru? Ano, říkají Zelení. Kdy? To se uvidí.

Kromě toho Zeleným prospělo, že poslední čtyři roky odpočívají v politickém závětří opozice, které je pohodlné a ve kterém se dobře sbírají politické body. Zvlášť když se vládní koalice potýká s koronavirovou krizí, kterou nelze – jak ukazují příklady z celého světa – zvládat na jedničku s hvězdičkou.

Všechna zaškobrtnutí i pády posledního roku se vládnímu kabinetu sčítají, stejně jako únava občanů z mimořádných opatření. Touha po změně je silným podtónem všech stávajících volebních průzkumů. 

Čtěte také

Němečtí Zelení mlží o některých svých cílech a získávají tím nové voliče, říká analytička Lizcová

Křesťanští demokraté z CDU navíc Zeleným velmi pomáhají. Od podzimu roku 2018, kdy Angela Merkelová ohlásila svůj odchod z čela strany, stojí CDU, která bývala v Německu garantem stability, na velmi vratkých nohách. Annegret Krampová-Karrenbauerová, která chtěla Merkelovou nahradit i v úřadě kancléřky, padla. Strana pak dlouho hledala nového šéfa, kterým se stal nevýrazný Armin Laschet, o němž jako o budoucím kancléři pochybuje mnoho jeho spolustraníků.

V kontrastu s tímto těžkopádným hledáním kancléřského kandidáta budícího rozpaky působí volba Zelených téměř pohádkově snadno. Robert Habeck ustoupil a dal přednost Annaleně Baerbockové, která řekla, že by do toho šla. Právě po této hladké volbě vylétly preference Zelených vzhůru, čímž předskočili konzervativce z CDU.

Pavel Polák|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

V této euforii ovšem spočívá i největší nebezpečí Zelených, kteří by mohli zopakovat to, co už zažil zmíněný Martin Schulz. Že euforie opadne a že se znovu potvrdí to, co se v mnoha předchozích volbách častokrát potvrzovalo: německý volič nemá rád velké změny. A když přijde tvrdé na tvrdé, bude hlasovat tradičně.

Zatímco se nyní z předvolebních průzkumů dá jen velmi těžko vytušit, kdo bude příštím německým kancléřem, poměrně snadno se z nich dá vyčíst, že Zelení budou s největší pravděpodobností sedět v příští německé vládě.

Autor je zpravodaj Deníku N v Německu