Kdo chce stavět, musí začít u základů. To je jedno z hesel, s nímž němečtí Zelení hodlají vyrazit do evropských voleb.
Dávno je pryč doba, kdy toto seskupení budilo údiv spontánním až chaotickým způsobem praktikované politiky. U některých politických bigotů budila dokonce pohoršení. Z kdysi antisystémového hnutí se stala sebevědomá politická strana.
Kdyby byl německý šéf strany Zelených Cem Özdemir, který je tureckého původu, v očekávané jamajské koalici ministrem zahraničí, musel by změnit svůj vztah k Turecku, řekl o víkendu jeden z členů Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).
Ke své cti si ale zachovala to podstatné z raných dob. Říkat nahlas věci, na něž si mnozí jiní neodvažovali dokonce ani pomyslet. Do nedávných voleb v Bavorsku a v Hesensku šli přece s heslem „Nestrašme se, dodejme si odvahy!“
Už to není jen životní prostředí, kolem něhož se točí jejich politika. A přece, dozvídáme se, životní prostředí protéká všemi dnešními problémy významněji, než si dovedeme domyslet. Poupravili proto, aniž by se její základ pokoušeli měnit, kdysi vítěznou představu německých ordoliberálů jak uspořádat společnost, známou jako sociálně tržní hospodářství na tržní hospodářství ekosociální.
Jejich ctižádostí je pro stávající výzvy nastavit odpovídající kompas. S jeho pomocí je nakonec zvládnout. Klimatem počínaje a fixní ideou o nutnosti neustálého hospodářského růstu konče.
Již brzy bude zřejmě jasno, jestli v Německu vznikne nová vláda. A také, zda se na ní vedle obou křesťanských stran a liberálů budou podílet němečtí Zelení.
Témat si věru nezvolili málo. Svědčí o tom ustavení celkem 120 vnitrostranických panelů. Mají přispět ke konečné verzi programu pro rok 2020, kdy se konají volby do Spolkového sněmu.
Stranu ovládla ctižádost postupně se proměnit ve stranu všelidovou. Začít tak výrazně konkurovat oběma dosud dominantním hráčům na německé politické scéně. Křesťanským a sociálním demokratům.
Netajila se tím spolupředsedkyně strany Annalena Baerbocková. Na nedávném berlínském setkání prohlásila, že se strana chce odpoutat od původní ekologické niky a namířit si to napříč společností. „Chceme se stát stranou pro všechny lidi v této zemi,“ řekla.
Martin Schulz jako „nepřítel Turků“ a Cem Ösdemir je „zrádce“. I takové nálepky před parlamentními volbami ve spolkové zemi zaznívaly v tamní komunitě německých Turků. Mnoho z jejích členů se odklonilo od stran, které volili v minulosti.
Udávat tón nechce jen v Německu, ale v Evropě vůbec. A přispět k její výraznější integraci. Ska Keller, jedna z jejích kandidátek do evropských voleb, to potvrdila slovy:
„Musíme naprosto zásadně posunout Evropu o stupeň výš. K tomu je třeba závazných sociálních standardů a jednotná podpora v nezaměstnanosti.“
Evropa se má stát federální republikou. Zelení si už na spolek států či na rozvolněnou konfederaci hrát nechtějí.
Kouzlo jejich současné politiky, jímž překvapivě přitahují voliče, tkví hlavně v tom, že na rozdíl od ostatních zavedených politických stran nenadbíhají populistům. Často se jim otevřeně staví. Jako to bylo v případě utečenců. Jako to bylo v případě, kdy se zastali Merkelové po tom, co se ji Seehofer hrozbou vypovězení koaliční smlouvy pokusil podrazit.
Veřejnost má přece jen ráda, jak doložila v posledních zemských volbách, ty, kteří se nebojí. Ještě raději ty, kteří se za ni nebojí.
Václav Žmolík, moderátor
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
