Pavel Polák: Je německá politika klimaticky hysterická?

Vedení německé strany Zelených: Annalena Baerbocková a Robert Habeck
Vedení německé strany Zelených: Annalena Baerbocková a Robert Habeck

Německý politický provoz má od jara jedno velké téma: klima. Magnetickou silou přitahuje pozornost politiků a stranických stratégů.

Boj s klimatickými změnami snad ještě nikdy neměl tak výjimečné postavení v německé politice, jako má dnes. Zahušťující se diskuze o klimatu už dosáhly svého rosného bodu - není politika, který by k tématu něco neukápnul. Zásadní je otázka přiměřenosti - jinými slovy: zmocnila se německé politiky klimatická hysterie?

Bývá zvykem, že politika má jedno dominantní téma, na kterém se jednotlivé strany před voliči profilují. Od roku 2015 jím byla ve spolkové republice migrace, která prostupovala sociální, bezpečnostní, pracovní, finanční, mezinárodní agendu Německa.

Právě toto téma začalo na jaře letošního roku takříkajíc odeznívat, a to k velké nelibosti protiimigrační strany Alternativa pro Německo, která si na něm postavila svou politickou živnost. Počty uprchlíků přicházejících do Německa doklesaly na úroveň běžnou z předkrizových let, citlivost veřejnosti otupěla. Letošní květnové evropské volby v Německu ukázaly, že je tu nové téma s ohromným rezonančním potenciálem.

Strana Zelených, která sedí v Bundestagu v opozici, získala v těchto volbách, které jsou vnímány jako jakýsi lakmusový papírek voličských nálad, více než 20 procent. Zdvojnásobila tím svůj předchozí výsledek a potvrdila tak, co se v náznacích ukazovalo v některých zemských volbách, jako třeba v Bavorsku. Odeznívající téma migrace střídá klimatická agenda.

Důvěryhodnost

Není to žádné velké překvapení. Německá společnost, jakkoli zamilovaná do svých aut se spalovacími motory, tradičně slyší na ekologická témata. Třídění odpadů hraničící až s obsesí je notoricky známé. Kvalita životního prostředí je zkrátka obecně vnímanou hodnotou, o kterou je třeba usilovat.

Koneckonců i vládou předložený a parlamentem posvěcený plán z roku 2011 na uzavření jaderných elektráren se setkal s většinovým souhlasem veřejnosti. Z tohoto společenského konsensu vzrůstá podpora straně Zelených, která přestala být pod novým vedením ve dvoučlenné sestavě Robert Habeck a Annalena Baerbocková stranou nekompromisních požadavků a která svou zelenou politiku otevřela jako nabídku širší veřejnosti.

Pochopitelně jí prospívá globální hnutí Grety Thunbergové Fridays for Future, které téma klimatu nastoluje s novou, důraznější naléhavostí. Strana Zelených v Německu profituje ze změny tematické agendy a nedělá nic proto, aby své potenciální voliče odrazovala obrazem ekologických radikálů.

Jestli je něco hysterického v německé politické diskuzi o klimatu, je to reakce koaliční vlády křesťanských demokratů z CDU a CSU a sociálních demokratů z SPD. Od jara se úporně snaží osvojit si boj s klimatickými změnami, protože jasně vidí, jak jim Zelení přetahují voliče.

Přední politici vládních stran neúnavně opakovali, že vláda musí předložit program, jak splnit klimatické cíle, které si Německo dalo a které v uplynulých letech neplnilo. Přitom to byl kabinet Angely Merkelové, který si tyto cíle dal, a byly to kabinety téže kancléřky, které dané cíle neplnily.

Pavel Polák

Proto vládní dohoda o nových klimatických opatřeních, kterou lídři koaličních stran představili na konci září, obsahuje v očích veřejnosti jednu klíčovou komponentu: důvěryhodnost. I proto budou pravděpodobně i nadále ztrácet voliče. A také proto budou o to hlasitěji o své klimatické agendě mluvit.

Autor je zpravodaj Deníku N v Německu