Lukáš Jelínek: Rok 2024 v české politice. Přehnaná gesta, slabé výsledky a předvolební nervozita
Příležitostí k chválení politiků nebylo příliš ani v letošním roce. Začít i skončit by se dalo obligátním oceněním konzistentní zahraniční politiky vlády Petra Fialy (ODS). To je v současném divokém světě víc, než nám běžně dochází. Přesto očekávání od ministrů, poslanců i senátorů byla větší.
Místo toho sledujeme, jak kabinet i ty nejdůležitější zákony připravuje nekoncepčně, prezentuje salámovou metodou a vylepšuje zásadními pozměňovacími návrhy, které koaliční poslanci předkládají až na poslední chvíli. Ostatně za to je nedávno klepl přes prsty i Ústavní soud, když se zabýval novelou zákona o střetu zájmů.
Jenže ze stejného soudku byl také podnět ODS a TOP 09, aby se zúžil okruh rizikových profesí oprávněných žádat o předčasný důchod, nebo nápad prosazovaný stejným tandemem, aby zákoník práce umožnil rozdávat výpovědi bez udání důvodu.
Čtěte také
Žádný div, že česká legislativa pak působí kostrbatě. Odpovídá tomu i stav Poslanecké sněmovny, v níž koalice válcuje opozici a ta se brání únavnými obstrukcemi.
Ani to ale není nic nového, stačí si vzpomenout na předchozí volební období, jenom si strany prohodily role. Rozdíl je pouze v tom, že tehdejší opozice předčítala dlouhé studie a analýzy, zatímco dnešní si vystačí s dadaistickými projevy Andreje Babiše (ANO).
Dolní parlamentní komora zasedá na mimořádných schůzích stále častěji, ale skutek utek. Poslanci vždy jen obsadí barikády a jeden tábor brání druhému, aby cokoli prosadil. Je vlastně malý zázrak, že se produkce zákonů nezadrhla úplně – nezřídka však jsou zmrzačené až k pláči.
Čeká se jen, kdy se ze Sněmovny přenese bojovná nálada i do Senátu. V podzimních volbách třetiny senátorů výrazně posílilo hnutí ANO a má v úmyslu v horní komoře křísit návrhy, které poslanci shodili ze stolu.
Evropská kampaň ANO
Volební kampaně měly v roce 2024 na stav tuzemské politiky zásadní vliv. I jejich zásluhou jsme mohli sledovat, jak si partaje zkoušejí různé strategie, jak se vyvíjejí a proměňují. Tento proces přitom nekončí, nýbrž zintenzivňuje – vždyť na podzim 2025 rozhodneme o nové Sněmovně a nové vládě.
Čtěte také
Volebním modelům po celý letošní rok vévodilo hnutí ANO. Do jarního klání o křesla v Evropském parlamentu napochodovalo s radikální rétorikou, kterou Babiš obšlehl od Tomia Okamury (SPD).
A tak se skloňovala migrace, Green Deal i údajné oslabování české suverenity. Došlo také na výstražný snímek uprchlíků mířících na člunu k evropským břehům.
ANO odebralo hlasy SPD a v europarlamentu pomohlo založit frakci Patriotů pro Evropu, v níž se potkalo s rakouskými Svobodnými nebo francouzským Národním sdružením.
Schillerová, Havlíček, Babiš
Babišovi se však nehodilo, aby bylo jeho hnutí řazeno na krajní pravici, proto před zářijovými volbami do krajských zastupitelstev vyzkoušelo jiný, pestřejší přístup, jehož se drží dodnes.
Andrej Babiš se bez servítků snaží zavděčit lidem, kteří by si od vlády ani suchou kůrku nevzali, Alena Schillerová vtipkuje na sociálních sítích a Karel Havlíček cílí liberální rétorikou na voliče spíše středopravicové, včetně těch, kteří se teprve nedávno odklonili od Fialovy koalice.
Tento přístup pak ústí v nadcházející sněmovní kandidaturu Babiše v Moravskoslezském kraji a Havlíčka v Praze. Oba potřebují v lidnatých obvodech pro ANO získat co nejvíc mandátů, aby se hnutí přiblížilo snu o více než čtyřicetiprocentním zisku a jednobarevné většinové vládě.
Zkoušení koalic
Podobné hledání ideální polohy absolvovalo hnutí Svoboda a přímá demokracie. Střídá brutální rétoriku doprovozenou vizuály tu Afroameričana s nožem v ruce, tu romského záškoláka, s vyzdvihováním své kompetentnosti. Dokládá ji experty posbíranými napravo nalevo i vstupem do čtyř regionálních rad, kam je pozvali babišovci.
Čtěte také
ANO vyhrálo v deseti krajích ze třinácti, v osmi má hejtmany a testuje si tam různá spojenectví – nejen s SPD, ale i se Starosty a nezávislými nebo občanskými demokraty.
Tomio Okamura ale musí počítat i s další konkurencí. V evropských volbách uspěla koalice Přísahy a Motoristů sobě stejně jako komunistická koalice Stačilo.
V Bruselu to znamená, že převážně národně-konzervativní zástupci Česka stojí mimo hlavní proud, zatímco u nás doma není pro samé tradicionalisty a suverenisty kam šlápnout.
Babišovi to nevadí, tomu by se podobně kovaní partneři mohli hodit pro vládnutí, leč Okamura může mít v nadcházejícím roce kvůli Motoristům a komunistům neklidné spaní.
Piráti a zbytek vlády
To není ale nic ve srovnání s vysokou hrou koaličních stran. Už jich není pět, ale jen čtyři. Piráti šli z kola ven kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení a záhy se z nich stala hlasitá liberální opozice kočírovaná z pražského magistrátu Zdeňkem Hřibem.
Čtěte také
O příznivce Pirátů, ale i koalice Spolu a částečně též hnutí ANO stojí Starostové a nezávislí, kteří nastavují městům i venkovu vlídnou tvář a snaží se, aby měli v příští Sněmovně po babišovcích druhý nejpočetnější poslanecký klub.
Nahrávají jim problémy trojlístku Spolu, v němž je stále patrnější rozdíl mezi sociálně citlivějšími lidovci, kteří na podzimním sjezdu v předsednickém křesle nahradili Mariana Jurečku Markem Výborným, a přednostně podnikatelům se vemlouvající dvojící ODS-TOP 09.
Protože ale mezi občanskými demokraty zesílily výhrady k nemastným neslaným vládním výsledkům i k samotnému projektu Spolu, rozhodl se premiér Fiala razantně změnit způsob svého vystupování. Vyhrnul si rukávy, glosuje fotbal, živě gestikuluje a vyžívá se v sebechvále i nereálných slibech.
Jenže jeho elektorát je jiný než Babišův a leckdy nestačí kroutit hlavou. Zvlášť když vidí, jak vláda dýchavičně zápasí s regionální politikou, konsolidací veřejných financí, školstvím, zdravotnictvím, zemědělstvím či bytovou výstavbou.
Dojem nespraví ani nové kilometry dálnic, ani nepopulární penzijní reforma. Většina koaličních problémů se odvíjí od nedostatku peněz a neochoty posílit rozpočtové příjmy vyššími daněmi.
Empatický prezident
Podivného látání státního rozpočtu si všiml i prezident Petr Pavel. Nakonec jej nevetoval, poněvadž prý nechtěl sáhnout k lacinému gestu, když má koalice stejně sněmovní většinu.
Nevadilo mu to pouze u zákona, který výrazně zredukoval roli soudních přísedících v našem justičním systému. Ten jako jediný vetoval, ale marně.
Přesto je cítit, že empatie, která schází většině vládních partají, prezidentovou slabou stránkou není. Cestuje po republice, všímá si rozdílů mezi regiony, špatné dostupnosti lékařské péče i potíží vyloučených lokalit. Ještě ale zbývá, aby v kabinetu našel partnera pro rozplétání těchto uzlů.
Fialova sestava už toho však do voleb moc nezmůže. A jaká zde bude, až voliči čerstvě rozdají karty, je ve hvězdách. V příští vládě by se mohl potkat ledaskdo s leckým, muselo by však dojít k utlumení osobních antipatií a k hledání aspoň nejnižšího společného jmenovatele. Letos v této disciplíně ale politici opět propadli.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
