Pátrání po bitvě na Luckém poli

3. prosinec 2016
Boží muka poblíž památného kamene bitvy na Luckém poli

Jihovýchodní hranice českých zemí byla v minulosti neklidným prostorem. Sousedství s Uhrami nebylo vždy mírové, a kraj na dnešním moravsko-slovenském pomezí strádal nájezdy nezvaných bojůvek i celých vojsk. Za jeden z nejvýznamnějších střetů se dá označit bitva na Luckém poli, která se odehrála v roce 1116.

Kde se tak přesně stalo, není zcela jisté. V povědomí obyvatel podhůří Bílých Karpat však tato událost stále přetrvává a zavdává podnět k různým lokalizačním hypotézám.

Události na sporném území mezi řekami Olšavou, Moravou a Váhem je třeba vnímat na pozadí mocenského rozložení sil v celém středoevropském regionu. Jak dokládá historik Jiří Mitáček, který se tematikou Luckého pole dlouhodobě zabývá, závěrečná fáze vývoje tohoto území reflektuje nárůst vlivu přemyslovské dynastie.

Ten sílil v závěru 12. a ve 13. století a charakterizovala ho zvýšená kolonizační činnost na moravské straně, která nakonec vedla k ustálení hranice na hřebenu Bílých Karpat. Území dřívější Lucké provincie se rozdrobilo do několika zájmových sfér.

Vyobrazení Kosmy v lipském rukopise jeho kroniky

Lucká provincie a Campo Lucsco

Vedle hradu Brumova či majetků cisterciáckých klášterů ve Vizovicích a Velehradě zde stále větší roli sehrávalo královské město Uherské Hradiště. O přetrvávající tradici Lucké provincie svědčí fakt, že ještě v polovině 14. století její odraz nalézáme v církevní správě v existenci luckého děkanátu, který byl územně podobný dnešnímu děkanátu uherskobrodskému.

Bitva na Luckém poli (latinsky Campo Lucsco) spjatá s tímto územím se připomíná nejen v zápisu Kosmově či pojednání Františka Palackého, ale také v ohlasech lidového bájesloví. Jak střet českých a uherských vojsk ovlivnil jeden z nejdůležitějších řemeslných cechů, přibližuje v pořadu literát Jiří Jilík. Přírodovědec Michal Hájek zase vypráví o tom, jak mohla krajina jihovýchodní Moravy vypadat v dobách středověkých.

Lidové písně a místopis

V pořadu o bitvě na Luckém poli zaznívá zpěv mužského sboru z Dolního Němčí, který doprovodil odhalení památníku v říjnu 2016. Slovácké lidové písně jsou živým dokladem dávných událostí, které se odehrály v prostoru jihovýchodní Moravy. Zpívá se v nich nejen o šťastných či nešťastných láskách, ale také o vojenských odvodech, ženách odvlečených do tureckého zajetí i pašeráckých tragédiích.

Ohlasy bitvy, která se odehrála před devíti sty lety, sice v písních nenalézáme, ale názvy některých polních lokalit – například Podbojisko či Tábořisko – zjitřují naše představy. Literát Jiří Jilík, autor knihy o folklorní slavnosti jízda králů, přichází dokonce s novou hypotézou propojující dávnou česko-uherskou bitvu s tímto tradičním obřadem. Klade si otázku, zda má mladičký král prchající v přestrojení moravskou krajinou něco společného s událostmi roku 1116.

Mužský pěvecký sbor Dolněmčané u památného kamene

Historik Metoděj Zemek se při svém výkladu opřel právě o již zmíněný místopis a dávnou bitvu lokalizoval do prostoru, který se dnes nalézá někde mezi obcemi Dolní Němčí, Slavkov a Nivnice. Památný kámen, který byl letos vztyčen při cyklostezce vedoucí z Pomoraví k Bílým Karpatům, se snaží připomínat především kontext této události, která nemalou měrou přispěla k ustálení moravsko-uherské historické hranice a ke stabilnějšímu osídlení někdejší Lucké provincie.

Spustit audio
autor: Petr Slinták