Gotický příběh pražské katedrály

Do té doby byla součástí hradního komplexu, sídla českých králů, románská bazilika. K ní se potom směrem od východní strany začal přibližovat nový gotický chrám, jehož stavbu zahájil Matyáš z Arrasu a pokračoval v ní Petr Parléř. Model části katedrály i podobu románské baziliky za vlády Karla IV. je možné vidět na právě probíhající výstavě k 700. výročí narození Karla IV. ve Valdštejnské jízdárně v Praze.

V pořadu Historie Plus účinkují architekt Petr Chotěbor ze Správy Pražského hradu, který se celý profesní život věnuje údržbě a restaurování Svatovítské katedrály, a kunsthistorička Klára Benešovská z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR.

Původní portál do katedrály a také jediný, který se zachoval ze 14. století, je chráněn Zlatou bránou, portikem s mozaikou Posledního soudu sestavenou z barevných skleněných kostiček o rozměru 1 centimetr krychlový. Pod svatými patrony země České je také vyobrazen císařský pár, Karel IV. se svou čtvrtou a poslední manželkou Alžbětou Pomořanskou.

V interiéru předsíně se nachází oblouky zdobené rostlinnými motivy, chmelovými listy a šiškami, jejichž provedení je neuvěřitelně jemné a precizní. Z období prvních dvou stavitelů je kromě Zlaté brány dochována i celá východní část katedrály se dvěma ochozy a jižním schodištěm. Na svém vnějším plášti má ze země dobře viditelné jednotlivé bloky kamenů se značkami tehdejších mistrů svého řemesla.

Huť Petra Parléře

Korunovační reliéf, pravděpodobně Václava IV., z chrámu v Monze u Milána|foto: Václav Šedý

Právě v huti Petra Parléře a jeho synů pracovali ti nejlepší z nejlepších. Mezinárodní tým byl vedený zkušenými kameníky a fungoval jako školicí středisko pro nově příchozí. Poté, co se stavební práce na Svatovítském chrámu rozběhly naplno, mistři opět vandrovali Evropou za dalšími prestižními zakázkami, například do Vídně na stavbu Svatoštěpánského dómu. Ostatně jejich rukopis je patrný i pro pouhého laika.

Parléřovská dílna získala slávu nejen ve střední Evropě, ale i v Lombardii a dalších západních říšských městech. Také rod milánských signorů Viscontiů chtěl mít mimořádnou sakrální stavbu ve svém městě, která by symbolicky dala najevo jejich neomezenou světskou i církevní moc. S touto rozpínavou rodinou měli Lucemburkové co do činění.

V době lucemburské expanze do Itálie byli Viscontiové jejich úhlavními nepřáteli a snažili se bránit politickým plánům lucemburského dvora, které hatily naděje na hegemonii severní Itálie pod jejich nadvládou. Použití jedu i přímý vojenský střet byly některými z prostředků, jak toho dosáhnout. Ale nad Lucemburky po dobu jednoho století svítila šťastná hvězda, a tak bylo lepší udělat si z nepřátel přátele a spojence.

Stavba Milánského dómu

Milánský dóm|foto: Michaela Krčmová

Poté, co vyjádřili věrnost císaři Karlu IV., učinili totéž králi Václavu IV. a doufali v jeho římskou jízdu, která se ale bohužel neuskutečnila. Podnikl ji až Václavův starší bratr Zikmund Lucemburský. Naděje na Václavovu přízeň je zřejmě vyjádřena v mramorovém reliéfu znázorňujícím korunovaci na stěně katedrály v Monze u Milána. Podle historiků může být dedikován Václavu IV., protože tomu odpovídá doba jeho vytvoření.

Viscontiové od Václava IV. získali velkovévodský titul a jejich sen o ovládnutí území Lombardie se naplnil. Kvůli výstavbě Milánského dómu, který měl nahradit do té doby hlavní středověký chrám, baziliku svatého Ambrože, pozvali do Milána vynikající mistry inženýry, sochaře a kameníky. Byl mezi nimi i Václav Parléř, Petrův syn, jak je doloženo v účtech milánské fabriky.

Pražská katedrála, Milánský dóm, Svatoštěpánský dóm ve Vídni jsou unikátními architektonickými díly tehdejší střední Evropy a na všech pracovali mistři z huti Petra Parléře. Dokládají technickou i uměleckou úroveň vyspělé kultury. Ale jak bývá v dějinách obvyklé, velká období střídá úpadek. Ten pro české země znamenaly husitské války, které ekonomicky i kulturně rozvrátily království a z císařské Prahy učinily na dlouhou dobu provinční město, které obtížně hledalo svou rovnováhu v nových společenských podmínkách.